pátek 18. května 2012

Den čtrnáctý - Tokyo (a zemětřesení)

Probudila mě Ithil, už připravená jít ven. Já jsem si dal sprchu v 6. patře a bylo otevřené okno ven : 
Dnes je poslední den, kdy nám platí rail passy, ale stejně svůj používat nemám v plánu. Dnes je na pořadu dne prolézání shopů po celém Tokyu. Začneme v Akihabaře a potom chceme pokračovat přes Shinjuku a Shibuyu. Googlem jsme s Ithil našli ony shopy, zakreslili do mapky, popř. nakreslili mapky, uložili GPS souřadnice a šli. Bylo hezké počasí a já nafotil koleje před stanicí Minami-Senju : 
Došli jsme na metro (v této stanici ještě jezdí nad zemí), Akihabara je odtud pouze 5 zastávek :
V Akihabaře jsme našli oba shopy co jsme hledali a prolézali vnitřek. Výběr byl skutečně velký a každý si něco koupil. Mezitím se zatáhlo a začlo poprchávat, co je pro mě horší - začala na mě padat únava, protože posledních pár nocí jsem nastřádal slušný spánkový dluh (jít spát někdy kolem 03:00 - vstávat v 09:00 ... moc málo pro mě). Rozhodl jsem se, že se vrátím na hotel a trochu to dospím. Na hotelu jsem různě zevlil na netu a podobně, nakonec jsem i na těch pár hodin vytuhl. Probudil jsem se někdy kolem 17 a koukal na netu, co dělat dál. Nejspíš se vrátím do Akihabary a ještě to tam prolezu. Náš výlet se už pomalu chýlí ke konci (zítra je poslední den) a trochu docházejí baterky, co dělat dál. Ale jsou to skutečně jenom 2 dny z 15, takže to považuji za velký úspěch.

Už jsem se chystal vyrazit, když najednou jsem ucítil první otřes. Úplně první věc, která mě napadla byla prostě, že si vedle v pokoji lehnul nějaký tlusťoch. Ta se ale brzy ukázala jako chybná, protože otřesy pokračovaly dál a trochu zesílily. Tak asi 20 sekund se všechno v pokoji lehce pohupovalo a já cítil pohyb. No, nebylo to nic extra příjemného. Pak to konečně skončilo. Já jsem nechtěl riskovat a hnedka jsem vypadl z hotelu (5. patro) směr Akihabara. ( Později večer jsem našel info o tom zemětřesení : http://www.japantoday.com/category/national/view/m4-8-quake-jolts-kanto-region - epicentrum asi 50km odtud ).

V Akihabaře jsem procházel kolem JR stanice a všiml si monitorů, které informovaly o zpoždění. Hnedka jsem zadokumentoval, aby někdo nemohl říkat, že jsem si to zemětřesení vymyslel :-) : 
Napsal jsem zbytku bandy, oni byli celkem daleko a do Akiby dorazí až kolem 20. Využil jsem času a prolézal boční uličky, kde jsou shopy s elektrem. Našel jsem třeba atrapu brýlí s 720p kamerou (jak by se nám tohle hodilo na začátku výletu - na natáčení např. heren, kde se na to lidi moc netváří). Na cca hodinu jsem zapadl do audiofilního shopu se sluchátky. Měli tam i např. STAXy (elektrostatická sluchátka), ale bohužel jenom se svým zdrojem signálu, což bylo nějaké SACD. Sluchátka za přijatelných 6000Y, potřebujete ale i předzesilovač za bratru 250 000Y. Našel jsem si nějaké dost dobré AudioTechnica s normálním jackem, připojil svůj mp3player a šel poslouchat. No, vytuhl jsem tam asi na 45 minut, ten zvuk byl vážně jako z jiného světa a to jsem poslouchal komprimovanou hudbu z kapesního přehrávače. V Akihabaře člověk opravdu najde všechno, co si ze světa elektra představí. Jestli jste aspoň trochu na tyhle věci, tak tuhle čtvrť v Tokyu každopádně navštivte.
Mezitím dorazil zbytek bandy. Xsoft si skočil ještě do shopu pro věci a Ithil si chtěla koupit sluchátka k mp3playeru. Šli jsme tedy do "makra" Yodobashi Camera a vybírali. Někdy je ženě težké vysvětlit, že by u sluchátek měla hledat zvuk, který ji sedí na místo toho, že jsou např. v hezké barvě. Nakonec si koupila dvoje, myslím že celkem slušné. Já si ještě zalezl do 8F (8. patro) na running sushi a šli jsme směr hotel. Tam zbývalo vyrovnat dluhy, porovnat nákupy a jít spát.

Žádné komentáře:

Okomentovat