Z té fotky si uděláte představu o úrovni našeho pokoje. Naštěstí jsme mohli udělat check-out a zmizet z hotelu pryč. Dnešek jsme naplánovali společný v Kyotu - chceme navštívit chrám Kinkakuji, který je údajně celý pokrytý zlatem. Svezli jsme se metrem na stanici Shin-Osaka a shinkansenem se přesunuli do Kyota. Cesta trvala cca 30 minut, takže žádné hromadné nabíjení se nekonalo :-). Ve vlaku jsem akorát stihl dopsat pár řádek do blogu a už jsme byli v cíli.
V Kyotu na nádraží jsme opět uložili naše krosny do storage. Radši jsme si dali větší práci a našli skříňky za 400 yenů (nejmenší jsou za 300) - krosnu jsem začal už docela solidně plnit nakoupenými věcmi, které jsou dost křehké (anime figurky), takže jsem nechtěl riskovat poškození. Ona 400 yenová storage se ukázala jako dost prostorná - krosna se tam vešla nastojato a klidně by se tam vešly i dvě. Ještě je tam 500 yenová storage, do té by se měly vejít bez problému 2 skutečně velké krosny - říkal Xsoft na základě zkušeností z minulých výletů. Bohužel, takových skříňek je málo, takže je dost těžké sehnat volnou.
Podle popisu cesty ke Kinkakuji bylo potřeba se přesunout metrem několik stanic a potom jet busem. U automatů na lístky jsem narazil na chlapce s evidentně velmi špatným stavem chrupu který velice ochotně pomáhal. Po několika vteřinách a warningu od Xsofta mi bylo jasné, že chce žebrat, takže jsem se ho po dost dlouhém odhánění zbavil. Koupili jsme lístky a metrem se svezli na onu stanici. Tam se nacházelo autobusové nádraží - potřebovali jsme ještě jet autobusem cca 15 minut na stanici Kinkakuji (aspoň tak to bylo napsáno v japanguide). Na bus nádraží se mi moc líbil nástupní systém - čekáte v hale, když přijede bus, tak se akorát otevřou dveře, vy nastoupíte a jedete. Bus fungoval podobně jako tramvaj v Kagoshimě - nástup pouze prostředkem, výstup předem a platí se stejně, nezávisle na délce cesty (v našem případě 220 yen).
V autobusu mě uklidnilo, že i názvy stanic to občas psalo v latince, ale to byla tak jediná věc, co šla přečíst. Nicméně jsme v klidu čekali a jeli dál. Bus stavěl ve stanici, která se jmenovala Kinkakuji-něco, ale usoudil jsem, že to není ono. Můj úsudek byl špatný, protože Xsoft podle GPSky zjistil, že se od místa chrámu dost vzdalujeme. GPSka a chytrý mobil obecně se v Japonsku hodně moc hodí. U mobilu si akorát musíte pohlídat, aby uměl 3G, jelikož v Japonsku GSM sítě nejsou vůbec a ani quad-band GSM telefon je vám k ničemu. Zpátky k cestě do Kinkakuji - zas tak moc se neděje, vystoupili jsme na nejbližší zastávce a podle GPSky chytli směr k chrámu. Byly to asi 2km a bez těžkých krosen to bylo naprosto v pohodě a poznali jsme trochu město. Obecně můžu jenom doporučit - když je vaše destinace tak 3 stanice (metra, busu, whatever), tak radši jděte pěšky. Ušetříte peníze a dost poznáte. Samozřejmě si to chce zkontrolovat, jestli tam není např. tunel/řeka :-). Po cestě jsem ulovil např. tento starý Nissan Skyline, což je jedno z nejvíce symbolických aut Japonska:
Počasí se už dost umoudřilo a tak jsme se po cestě stavili ještě pro zmrzku. Byla fajn, ale úplně nejvíc mě dostalo, když jsme odcházeli pryč. Všiml jsem si nastartovaného auta vedle toho obchodu, v tom autě ale nikdo neseděl - klíčky byly v zapalování (obviously). Majitel si asi odskočil pro zmrzku a nechal si auto jenom tak příst pod obchodem. Prostě neuvěřitelné. Do Kinkakuji jsme dorazili po chvilce - vchod byl docela nenápadný, ale my ho našli bez problému.
Ke Kinkakuji není moc co napsat - je to prostě zlatý chrám který naživo vypadá super. Bohužel byla aktuálně neděle a návštěvníky se to tam jenom hemžilo. Hned nazačátku byl haluz sehnat dobré místo na fotku a podobně. Přesto to bylo ale naprosto v pohodě, nikdo se netlačil, všichni úplně v klidu čekali až na ně příjde řada a podobně. Ale zahrady byly hezké a obecně to za těch 150 yenů vstupného stálo.
Dál ve směru prohlídky ještě bylo několik "miniher" kdy chcete mincí trefit nějakou malou misku. Všichni jsme se moc rádil zbavili 1 a 5 yenových mincí střelbou na cíl :-).
Ono ta japonská měna je docela zajímavá. Všichni už máme naučenou jednoduchou hrubou konverzi na CZK - vydělíte proste cenu 5. Problém nastává trochu s drobnými - 1,5, někdy i 10 a 50 yenové mince je problém udat. Na druhou stranu absolutně nikde se nesetkáte s otráveným ksichtem když např. 500 yenový nákup v "kombini" (malý supermarket - např. řetězce 7eleven nebo FamilyMart) zaplatíte 10000 yen bankovkou.
Po skončení prohlídky a udělání hrozného množství fotek (Xsoft chce novou profilovku) jsme se přesunuli směrem k autobusové zastávce. Bus jel až za cca 15 minut (jaký nezvyk), takže jsem tam chvíli zevlili a přijel načas. V busu jsme potkali skvělého týpka z New Jersey, pokecali jsme úplně o všem možném a nakonec jsme tím busem jeli až na nádraží v Kyotu. Vlak do Nagoyi, kde bylo naše další ubytování jsme měli booknutý už dopředu, protože v tom ryokanu je nejpozdější check-in ve 21 hodin. Čas odjezdu jsme tedy znali a ještě jsme prolezli obchoďák s elektrem Yodobashi. Byla to menší verze Akihabary, přesto ale alespoň 6 pater. Já jsem konečně našel část s hardwarem (tady jsou např. ceny SSDček, srovnání s Evropou jsem zatím nedělal) :
Když do odjezdu vlaku zbývalo cca 45 minut, tak jsme se přesunuli zpátky na nádraží. Zbývalo vytáhnout věci ze storage a nasednout na vlak zpátky. Prozatím nebyl problém, ale jelikož bus přijel z druhé strany než jsme původně odjížděli metrem, tak jsme nic absolutně nepoznali. Hodně rychle jsme na hledání správné storage rezignovali (ono hledat skříňku jenom podle čísla na klíči, který má číslo 0000-9999 je dost složité) a Xsoft šel ukázat svůj klíč jednomu zaměstnanci stanice. Ten mu ukázal směr úplně na druhou stranu, než jsme mysleli a řekl, že je to ve druhém patře. Už jsme si mysleli, že je vyhráno a jeli jsme eskalátorem nahoru do toho "druhého patra". No, hodně jsme se mýlili :-), ta stanice byla naprosto a totálně obrovská, nejlíp to popíše asi tohle video :
Bylo to dost hektické, ale nakonec se podařilo nasednout na správný vlak a už brzy byla volná půlhodinka času ve vlaku, než dorazí do Nagoyi.
V Nagoyi jsme testnuli místní JR Towers přímo nad nádražím a Xsoft mi názorně ukázal cestu k našemu ryokanu (už ho zná z minulého výletu). Já jsem udělal pár fotek noční Nagoyi :
Ryokan je bohužel tak 15 minut chůze od nádraží a dost drahý (4000 yen za osobu na noc) ale jinak je naprosto a dokonale SKVĚLÝ. Oproti hotelu Toyo je to jako den a noc a nebudu tady plýtvat znaky a checkněte prostě tohle video :-) :
V ryokanu jsme dali koupel, která byla super. Pak jsem začal zjišťovat co s Mazda Museem, které jsem chtěl dát příští den. Bohužel english tours mají jenom od 10:00 ráno a Hiroshima je odtud dost daleko. Taky je potřeba se předem registrovat. Takže Mazda Museum zítra muselo padnout, ale poslal jsem jim rezervační mail (jenom na 1 osobu, udělám si soukromý trip) a ráno uvidíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat