Nějakým zázrakem se nám všem podařilo probudit cca ve 3 ráno :-). Asi nějaký synchronizovaný jet-lag nebo co. Naštěstí se zadařilo opět usnout a buzení bylo pro mě tradičně otravné (ještě bych spal déle) - to beru jako dobré znamení, že jsem se časovým posunem už celkem vyrovnal. Vstali jsme někdy v 9 hodin, abychom pohodlně stihli check-in a chtěli jsme vyzkoušet all you can eat snídani v hotelu za cca 700 yenů. Snídaně nás nikoho moc nezaujala, takže nakonec nebyla - proč se přemáhat.
Další plán cesty je takový, že se přesuneme z Tokya do Fukuoky. Jelikož se Fukuoka nachází na druhé straně Japonska, tak ještě po cestě chceme po cestě navštívit nějaké město. První nás napadla Hiroshima, ale problém je, že Peace Museum (nebo jak se to jmenuje - prostě muzeum ohledně bomby atd.) zavírá v 17 hodin. Z Tokya jsme plánovali odjezd ve 12 hodin a vlak do Hiroshimy doráží těsně před 17. hodinou. Ano, i shinkansenu ta cesta trvá 5 hodin rychlostí cca 300 km/h, takže představu o vzdálenosti máte. Do Hiroshimy se každopádně podíváme později. Fukuoka je naším cílem proto, že tam je hodně arkád (Xsoft má zkušenosti) a zaroveň tam bude levnější ubytování než v Tokyu. Hotel ve Fukuoce už objednaný máme, takže nakonec padla volba na Shin-Osaku, kde zároveň budeme i přestupovat na jiný vlak.
Takže jsme si zabalili všechny fidlátka a šli se check-outnout. Personál tohodle hotelu byl velmi příjemný, udělali si ještě naši fotku do archivu hostů na Facebook (zkuste to najít, ten hostel se jmenuje : Sakura Hostel Asakusa) a my jsme vyrazili směr nádraží. V Tokyjském metru už nám opravdu orientace nedělala problém a všechny automaty na lístky se dají přehodit do English. Dostali jsme se zpět na hlavní stanici Tokyo a zarezerovali sezení v shinkanzenu do Shin-Osaky. Což se ukázalo jako dobrý nápad, protože právě dnes končí onen Golden Week a všechny vlaky jsou nacpané. Zároveň se nám už asi vrátily peníze za rail passy, protože jenom tahle cesta do Fukuoky by nás vyšla cca na 30000 yenů. Rail pass stál cca 40000 a už jsme na něj jeli z letiště, takže super, dál už jenom profit :-).
Na nádraží jsme si ještě koupili nějaké pochutiny na cestu. Ithil s Xsoftem si koupili nějakou jistou klasiku - tedy chipsy a nějaké pití. Já měl chuť trochu experimentovat, tak jsem si přímo na peronu koupil bento boxík za 1000 yenů. Bento box je jídlo zabalené v krabičče, přímo dělané na jezení ve vlaku po cestě. Paní v obchodě bohužel neuměla ani slovo anglicky a něco důležitého se mi snažila sdělit (ukazovala na obrázek rajčete co byl na té krabici). Já ji říkám pořád ok ok, a po ukázaní peněz mi to teda prodala. Ve vlaku samotném je hromada místa na nohy (po tom letu musím pořad srovnávat s letadlem, pardon :-), stolečky na pití a podobně. A to cestujeme normální třídou, rail pass na první třídu (tzv. Green car) je mnohem dražší. A zase efektivita - aby se vlak na konečné nemusel otáčet, tak se dají všechny sedačky otáčet proti směru jízdy. Na konečné se všechny otočí, řidič si přeleze a hotovo. Další výhoda je, že si je můžete otočit i sami, což určitě vyzkoušíme, až nebude tak narváno (od zítřka by tomu tak mělo být). Bento boxík mě docela překvapil, 80% věcí jsem snědl, zbytek (megapálivá paprika a podobně) musel do koše. Od Xsofta jsem si půjčil GPS a vlak frčel přesně 222 km/h - asi to bude nějaký courák :-).
Cesta do Shin-Osaky trvá 3 hodiny, takže jsem vytáhl noťas a sepsal myšlenky do tohodle místa. Docela jsem se bál, protože se mi obecně ze čtení v dopravních prostředcích dělá špatně, natož psaní. Ale tenhle vlak je prostě super a hodinu a půl v kuse píšu a nic mi není.
V pořádku jsme dorazili do Osaky, kde jsme velice rádi využili storage zavazadel přímo na nádraží. Dalo dost práce najít volné skříňky ale nakonec se zadařilo. Taky se ukázalo, že všichni máme ideální rozměr krosny, která se nechá po chvilce zapchávání narvat (Ithil nevěřila). Systém metra v Osace je stejný jako v Tokyu, takže no problem. Jeli jsme do stanice Namba, což je takové centrum, kde je dost obchodů atd. Xsoft si dal nějaké jídlo v japonském Subwayi, já zatím fotil místní okolí. Další plán byl projít místní obchody, kterých je zde skutečně hodně a všeho druhu. Byli jsme se také podívat do jedné herny na nějaký ten Jubeat, Beatmanii, klasika. S Xsoftem jsem tam zahrál funny hru, kde střílíte stylem House of the Dead, ale zároveň do rytmu. Cestou k řece se nám zadařilo najít obrovskou hernu, kde měla premiéru Dance Evolution arkáda. Kolem hromada Japonců chtivých vyzkoušení, Xsoft tam pokecal s místním hráčem, který byl úplně hotový z karty podepsané od Naokiho :). Já jsem zatím vyrazil prozkoumat megahernu zatímco ostatní čekali na Dance Evolution. Na rozměry heren už jsem si docela zvykl, ale tahle byla _vážně_ velká. 6 pater (+2 v podzemí), automaty všeho druhu, bowling, kulečník, karaoke. Docela mě dostaly "dostihy" - byla to velká obrazovka před celou zeď na které běhají virtuální koně. Před ní je pak cca 20 terminálů, kde si asi jako můžete sázet a podobně. Zbytek lidí jsem potom našel na arkádě Dance Evolution, kde si je natáčeli alespoň 4 lidé, o kterých vím. Prostě gaijin power once more :-). Skoro si už říkám, kdy si nás hrající nikdo nebude natáčet.
Dál jsme procházeli různě shopy atd., když jsem konečně uviděl obrázek klasického sushi, a za rozumnou cenu. Hned jsem ukecal zbytek, aby jsme tam zašli a nikdo nelitoval. Celá restaurace byla v japonském stylu, takže boty dolů a podobně. Já si dal sashimi z tuňáka, Xsoft s Ithil nějaké sladké dortíky. Slečna co nás obsluhovala se nám snažila něco důležitého sdělit, po chvíli znakové řeči rukama nohama jsme se dozvěděli, že má od 9 na našem stole rezervaci. Největší problém ji byl sdělit, že chceme zůstat jenom cca 30 minut na to jídlo. Nakonec jsem vytáhl telefon, napsal na něj "30" a všechno bylo jasné. Po zaplacení jsme se přesunuli metrem zpátky na stanici Shin-Osaka, kde nám o půl deváté odjížděl shinkansen do Fukuoky. Ještě před odjezdem jsem stihl v supermarketu sehnat luxusní boxík se sushi a kaviárem za cca 480 Yenů. Když to srovnám s bento boxíkem ráno (za 1000 yenů), tak se mi chce brečet.
Vlak samotný byl novějšího typu, než kterým jsme jeli dříve sem. Přibyl automat na pití a kuřárna (aka plynová komora). Taky jsem si všiml zásuvek v každé řadě - hned jsem vytáhl svoji redukci a za chvíli se nabíjel foťak, notebook i mp3player. Cesta trvala zase cca 3 hodiny a utekla dost rychle.
Do Fukuoky jsme dorazili podle plánu chvíli před půlnocí a všechno bylo téměř opuštěné. Ze stanice jsme potřebovali dorazit do našeho ubytování, ale bylo tady několik hácků. Tak za prvé, vůbec jsme nevěděli, jestli nás v hotelu v takovou hodinu check-innou. Za druhé - museli jsme se dostat ze nádraží do hotelu, což bylo v dosahu chůze, ale pořád je to dost velké město. Za třetí - nevěděli jsme, jestli vůbec rezervace prošla (chyběl paypal link, tak jsme to zatáhli přes kartu). Záložní plán byl využít internetové kavárny, kde můžete za pár šlupek zůstat přes noc. Sedíte ale u kompu, takže taková lanka, což by pro mě nebyl problém. Nakonec všechno vyšlo úplně v pořádku.
Místo ve Fukuoce, kde jsme zůstávali byl klasický japonský ryokan, což je naprosto super. Spí se na zemi na matračkách. Ke standardní výbavě patří yukaty, což je tradiční japonský oděv (obdoba županu). Hodíte na sebe yukatu, vlezete do lázní a nazí se jdete nejprve vysprchovat (vsedě, což je dost netradiční) do public lázní. Potom už čistí si vlezete do horké lázně, což je voda co má cca 39 stupňů celsia. Je to úplně skvělé a docela srovnatelné se saunováním. Potom už nezbývalo než chvíli čumět na tv a jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat