neděle 13. května 2012

Den osmý - Osaka

Dneska mám narozky :-). Hotel Toyo ve kterém se zdržíme ještě jednu noc je zatím to nejhorší ubytování, co jsme našli. Okno dost táhne a klimatizaci se nám nepodařilo donutit, aby začla topit. Krom toho dveře se zdají býti z papíru (je slyšet, když na chodbě spadne špendlík) a pokoj smrdí po seně. No, tenhle hotel určitě prodlužovat nebudeme :-). Ale vyspali jsme se, dalo se. Za 1500 yenů za noc za osobu asi víc chtít nemůžeme.

Na dnešek plán jsem žádný plán neměl, takže jsem se rozhodl projít s Ithil místní shopping oblasti (Shinsaibashi). Nejprve jsme chtěli najít running sushi, které doporučoval Frrancouz, s kterým jsme minulý večer pokecali v hotelu. Podle popisu to znělo jednoduše, ale nemohl jsem to zaboha najít. OK, nevadí, jedeme tedy shoppingovat. Vracet se zpátky k hotelu na metro se nám nechtělo, tak jsem se rozhodl zkoumat a skillovat. Kousek od nás se nacházely evidentně koleje, takže jsem se je rozhodl sledovat. Po chvíli chůze jsme dorazili k místnímu nádraží. Ono ve větších japonských městech je naprosto normální, že vlaky tam provozuje více dopravců. To dost komplikuje situaci, ale vždy jsou společně propojené ve stanicích. My jsme měli štěstí, protože tuto trasu provozoval JR, což znamenalo, že nám platil Rail Pass. Letmým pohledem jsem zjistil, že nás odtud vlak sveze na Nambu, což je jednu stanici metra od Shinsaibashi. Nádraží bylo dost malé a vlak jel až za 10 minut, tak jsem udělal pár fotek. Byla to příjemná změna od přeplněných giga nádraží kdekoliv jinde.
Vylezli jsme tedy na JR Namba, to bylo asi 5 min chůze od stanice metra Namba (neplést). To jsem zjistil zajímavou věc ohledně cen lístků na metro. Např. v Osace i když jedete pouze jednu zastávku, tak zaplatíte 200 yenů. Když jedete např. 9 zastávek (cesta z hotelu na nádraží Shin-Osaka), tak platíte 250 yenů. Asi to mají spočítané, aby motivovali lidi chodit pěšky. Moc toho k napsání ohledně nakupování nemám, prostě jsme prolézali shopy. Ithil si koupila hromadu hadrů (jako doslova hromadu, celkem asi za 60000 yenů). Já si koupil krásně svítivý zelený pásek ke kalhotám a hlavně nový sekundární baťoh. Stříbrný, který mám z domova je OK, ale je docela malý. Takže půjde vyprázdnit a hodit do main storage (krosna). Ohledně jídla byl trochu opruz - ono najít sushi restauraci není vůbec tak snadné, jak jsem si před výletem myslel. Pokud neumíte japonsky (což neumíte), tak jediná šance je najít obrázek. To je zase fajn, protože drtivá většina restaurací si to uvědomuje a proto má ve vitrínkách umělé vzorky jídla - vypadá to dost autenticky. Takže stačí najít obrázek nebo vzorek sushi a máte vyhráno.

To se mi ale pořád nedařilo, tak jsme se smířili s místním McDonalds. BigMac menu bylo stejně hnusné jako tady, ale od rána jsem nic nejedl, takže přišlo vhod. Taky jsme po cestě našli JP (Japan Post) bankomaty - jedno ze dvou míst, kde se údajně dá bez problému vybrat peníze na Visa kartu. Druhá možnost je 7eleven. Výběr proběhl v pohodě, bankomat mluvil anglicky a vybral jsem 10000 yenů. Když jsem ale ten večer kontroloval internet banking, tak ty peníze neubyly (ani v blokacích). Asi to dost trvá a dost se děsím, kolik tam hodí stupidní poplatky. Ale zkušenost dobrá a další level klidu navíc. Po shopech jsme trdlovali asi tak 4 hodiny, pak jsme se přesunuli zpátky na hotel. Xsoft byl na výletě v Kyotu a byli jsme dohodnuti, že budeme cca ve 20 hodin na pokoji.

Večer na pokoji si Ithil vyzkoušela nové hadříky, já se probíral fotkami a zkoušel něco napsat do blogu. Nějak se nedařilo, takže jsem hned rezignoval. Xsoft nám dělal starosti, protože už bylo cca 21 a on nikde. Radši jsem mu napsal sms a nakonec dorazil.

Večer jsme ještě jednou zkusili najít to running sushi o kterém mluvil Francouz a zadařilo se ! Jenom škoda, že zavírali ve 23 a bylo 22 hodin cca. Moc děkuju Ithil, že to za mě zatáhla jako dárek k narozkám :-). Jenom příště nesmím zkoušet maki s olihněma, skutečně nic moc. Potom zbývalo se vrátit do "hotelu hrůzy" aka Hotel Toyo na poslední noc tam a jít chrnět.

1 komentář: