pondělí 12. května 2014

Den druhý - Nagoya, railway museum

V noci mě probudil nějaký rachot od vedle. Dost hlasitě se tam bavili nějací lidé. Já se cítil krásně odpočatý, takže si říkám, že už bude ráno. Leda prd, bylo těsně po půlnoci - spal jsem asi 1 hodinu. Časový posun prostě dělá dobré haluze. Nakonec se mi podařilo usnout a všichni jsme se probudili někdy kolem 9. ráno. Tenhle hostel nebyl vyloženě špatný, ale pokoj byl dost mikroskopický a jelikož tam byly dvě palandy, tak si skoro nebylo ani kam sednout. Takže nastal čas vypadnout. První balení krosen vždycky trvá dlouho, pak v tom člověk získá cvik. Odcheckovali jsme se a vyrazili směr hlavní nádraží Tokyo.

Ithil s Werem chtěli na tom nádraží najít nějaký shopík s věcma. Hledání se protáhlo asi na 30 minut a ptaní se 3 různých lidí, protože budova je opravdu ohromná. Podzemím je ještě propojená s okolními nákupními centry a podobně, takže je to vážně docela šílené tam něco hledat. Nakonec se zadařilo a my jsme šli na vlak směr Nagoya. Tam jsem si taky nechal poradit, protože z nádraží jezdí 3 různé linky šinkanzenů do všech stran. Po úspěšném nálezu, rezervaci míst a asi pětiminutovém čekání jsme seděli ve vlaku. Byl to trochu starší typ bez automatů a zásuvek všude ale stejně byl super. Já jsem využil svojí Plzničku kterou s sebou táhnu z Ruzyně (pardon z Václava Havla) a sušené masíčko (které tu mimochodem mají v každé sámošce, v milionu příchutí).


Datové spojení na telefonu nemělo žádný problém ani s rychlostí přes 200 km/h a tak jsem si na mapě všimnul, že brzo budeme projíždět velmi blízko nejvyšší hory Japonska, Fuji. Takže si stačilo na mapě najít ideální místečko a vyfotit si ji z jedoucího vlaku.



Na netu se dá najít hromada fotek kdy právě šinkanzen projíždí pod Fuji, je to ikonické místo. Po asi dvouhodinové cestě jsme dorazili na stanici Nagoya. Tam jsme měli docela problém najít volné storage na krosny, ale po chvíli se zadařilo. Odlehčeni od těžkého nákladu jsme se vydali navštívit SCMAGLEV & Railway museum, což se mě s Ithil na minulé výpravě nepodařilo. Bylo to kvůli tomu, že linku jsme znali, ale chybělo nám podstatné info, že máme jet na konečnou. Naivně jsme si totiž mysleli, že se nějaká stanice bude jmenovat podle muzea. Paradoxem taky je, že do JR muzea nejezdí JR vlak, tudíž nemůžete jet na railpass ale musíte si normálně koupit lístek. Se znalostí všech těchto informací už je nalezení muzea opravdová hračka - je asi 50 metrů od stanice.

Budova je velký hangár který trochu tvarem připomíná rychlovlak. Celá střecha je pokrytá solárními panely (celkový výkon přes 200 kW). Nachází se ve velké industriální oblasti, kolem jsou různě zaparkované ohromné tankery. V muzeu samotném nejdříve vstoupíte do menší haly, kde se nachází pěkně nasvícené 3 vlaky: stará parní lokomotiva (ale i ta už jezdila přes 100 km/h), prototyp klasického šinkanzenu a experimentální maglev. Do maglevu se dá i vlézt, je tam sezení tak pro 30 lidí a s tímto nákladem už jezdil přes 500 km/h. Dál se nachází hlavní hala, kde je toho skutečně hodně. Celkem alespoň 30 lokomotiv nebo vagonů prakticky ze všech období železnice, ale fokus je kladen na šinkanzeny. Kdo chce může se tam dovědět o tom, jak funguje v šinkanzenu prakticky všechno, z čeho jsou vyrobeny jednotlivé části, jak funguje zabezpečení provozu, jak se udržují tratě a hromadu dalších věcí. Buďto formou exponátů, nebo projektorů s krátkými dokumentárními filmy. Všechno je opatřeno anglickými titulky, mě se to opravdu líbilo. V muzeu jsme se zdrželi snad na 4 hodiny, já si nenechal ujít jediný filmek - některé se promítaly přímo uvnitř vystavených vlaků, což je prostě super nápad.

Poté, co jsme se všichni nabažili muzea jsme ještě prošli okolí - doufali jsme, že najdeme pláž. Bohužel v industriálu bylo všechno oploceno, takže jsme sedli zpět na vlak a jeli do stanice Nagoya. Tam jsme ještě navštívili na chvíli arkády, ale brzy jsme šli na hotel, protože tam bylo dost zakouřeno. V hernách většinou je zakázáno kouřit jenom v dolních patrech, kde jsou UFO catchery a podobné hry, které hrají i menší děti. Ve vyšších patrech už se potom kouřit může - u hudebních her to takový extrém není, ale například u bojovek je standardním vybavením každé arkády popelníček - Miloš Zeman by byl tady velmi spokojen. Tady bohužel byly bojovky na stejném patře s hudebními hrami :(. Takže jsem odehrál asi 3 kredity na JuBeatu a jelo se ubytovat.

Cesta k hotelu byla velmi jednoduchá - 2 stanice metra a jeden přestup. Hotel byl potom hned u stanice metra. Pokoje vypadaly pěkně, s klimou, private koupelnou a televizí (ta ale byla na karty za 1000 yenů - nikdo si to nekupoval). Jediný háček byla manželská postel na pokoji s jednou velkou peřinou - to bylo poprvé, co byl nějaký pokoj psaný jako 2 persons a přitom tam bylo tohle. Ale co se dá dělat, nějak to s Michalem překousneme. Já jsem si dal krátký Ingress po okolí a šel spát cca o půl druhé.

3 komentáře:

  1. Měli v muzeu maglevu i demonstraci přímo té magnetické levitace? Jestli ne, doporučuju Toshiba Science Muzeum v Kawasaki. Tam kvůli nám neváhali vyplýtvat 2 termosky tekutého dusíku :D http://lusijarnik.blogspot.cz/2014/04/toshiba-science-museum.html

    Jinak teda nevím, jestli jsme měli štěstí při náhodném výběru heren, ale Jubeaty jsme našli vždycky o.0

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, právě když jsem koukal na ty vaše fotky, tak jsem si myslel, že jste byli taky tam :-). V tom muzeu samotném ale žádné takové demo neměli. Ale zase tam měli hromadu interaktivních ukázek - např. 4 cívky vedle sebe, ke každé připojený měřák proudu a permanentní magnet, kterým pohybuješ páčkou. Člověk si pak snadno vyzkouší, že když jede magnetem pohybuješ pomalu, tak se indukuje menší proud, než když s ním jedeš rychle. Nebo takovou minihru, kdy máš přejet modýlkem maglevu z jedné stanice do druhé a musíš zapínat cívky ve správném pořadí a přitom to měří čas. Dík za tip, to Kawasaki muzeum vypadá zajímavě.

      S těma arkádama je to paradoxně v Akibě docela slabé. Skoro si myslím, že je tam tlak na to mít vždy nejnovější věci na úkor starších. V Nagoje jsme našli taky Jubeaty úplně všude. Jinak z heren vždycky hledám Taito Station, mají snadno rozpoznatelný červený barák s takovou potvorou snad ze space invaders. Mají totiž u všech arkád sluchátkové zesilovače, kam si píchneš svoje sluchátka a neruší tě hluk z okolí. Novější arkády mají přímo konektor na sluchátka, ale právě např. Jubeat to v základu nemá.

      Vymazat
    2. No my byli právě v Taitu v Akihabaře a ještě na Shinjuku a měli tam u Jubeatů dokonce i svá vlastní sluchátka přímo připojená k arkádě, i když nevím, jestli v obou.
      Ale celkově mi to přišlo s těma hudebníma hrama v Akibě slabší i než třeba v Osace.

      Vymazat