Mojí první zastávkou byl park Hiyajima, jenom kousek jižně od hostelu. Vyrazil jsem cca o půl deváté ráno a při pohledu na tyto ohromné schody, mi bylo jasné, že to dnes bude trochu hardcore. Ale já tohle rád a dnes nemusím brát ohledy na nikoho, takže hurá nahoru :-).
Schůdky :-)
Nahoře jsem narazil na Manga muzeum a Muzeum umění, všude ani noha. Ani jsem neměl v plánu navštěvovat některé z nich, to mě moc nezajímá a stojí to čas a peníze. Jelikož jsem byl na severu parku, tak jsem prokonzultoval Google mapy a vyrazil směrem na jih. Prošel jsem kolem velkého množství různých soch, minchrámů a podobných věcí. Za celou dobu jsem potkal asi 5 lidí celkem. Takovéto výletění - to je opravdu můj šálek čaje. Sluníčko dost pralo, ale všude byl díky zeleni moc příjemný stín. Prošel jsem okolo areálu NHK (japonská národní televize), kde měli umístěné dva vysílací stožáry. Ty jsem si zapamatoval, protože jsou vidět ze širokého okolí a člověk získá představu o vzdálenostech.
Doslova několik kroků od těchto stožárů jsem si všiml malého průchozího chrámku a asi nějakého hřbitova. Původně jsem se tam nechtěl zdržovat, ale nakonec jsem vstoupil a odměnou mi byl naprosto epický výhled na město pod mnou.
Taková místa prostě stojí za to hledat
Nejlepší na tom všem bylo, že to místo nebylo v žádném průvodci, žádná zmínka na mapě nebo něco podobného. Prostě jsem si ho našel sám. Nakonec jsem si všiml pomníku věnovanému francouzským vojákům někdy z roku 1900.
Celé to místo doslova sršelo atmosférou
Udělal jsem si ještě na památku PhotoSphere do svéhu Nexusu (super funkce) a vydal se pryč z parku směrem zpátky na městskou tramvaj. Dál jsem se chtěl stavit na chvíli na arkádách před výletem na Miyajimu. Ráno jsem si totiž našel informaci a přílivech na odlivech a chtěl jsem být na místě, když bude odliv. Zbývaly asi 3 hodiny.
Místo čekání na tramvaj jsem vyrazil pěšky na lépe umístěnou zastávku. Po Hiroshimě je totiž naprostá lahoda se pohybat pěšky. Chodníky jsou krásně široké a mnoho jich vede podél ústí řek do moře. Google hlásil 27 stupňů Celsia, takže podél vody byl i krásný chládek.
Nakonec jsem se dostal na lepší zastávku a přesunul se směrem k herně. Máme ověřenou Taito hernu, která se nachází v nákupní pasáži. Bohužel pro mě ta pasáž je umístěna prakticky přesně nad místem výbuchu bomby, takže jsem se musel protáhnout kolem Genbaku dome, což je ona velmi slavná budova od českého architekta. Její trosky jsou národní památkou UNESCO (i když USA a Čína prostestovaly - prý válečné téma). Nedalo mi to a přecejen jsem si trochu zalistoval v knížce zatitulované "Rare book about Hiroshima". Nakonec jsem to přečetl celé a moc dobře mi z toho nebylo. Takže prozatím dost o bombě. Náštěstí si stačí vlézt k nějaké arkádě a během pár minut na všechno zlé zapomene.
Na arkádách jsem strávil asi 2 hodinky, potom jsem se tramvají přesunul zpět na Hiroshima Station a lokálkou vyrazil směr Miyajima. Cesta vlakem trvala asi 20 minut (já jsem mezitím hodil Nexuse na baterku dobít). Během té cesty jsem si uvědomil, že jsem tady teď jsem tady sám, takže jsem si do uší nahodil mp3 a všechno si to hrozně užíval.
Na Miyajimě jsem byl i na minulém výletě (květen 2012), ale tentokrát byla ona Otorii brána v rekonstrukci a jako bonus k tomu bylo opravdu nepěkné počasí (čili lilo jako z konve). Tentokrát byla situace trochu jiná. Sluníčko pařilo nehorázně, na nebi ani mráček a viditelnost byla dokonalá. Vylezl jsem tedy z vlaku, přešel kousek k přístavišti pro lodě a počkal na JR trajekt (jezdí většinu dne každých 15 minut). Po nástupu na loď byly opravdu úchvatné výhledy, kdy bylo vidět až na downtown Hiroshimu, veškeré hory a podobně.
Pohled z lodě zpátky na pevninu
Po asi 15 minutách plavby jsme přirazili k molu na ostrově a já se dal do zkoumání okoli. Dominantou všeho je ohromná tori brána postavená na mělčině. Během přílivu je celá obklopena vodou a při odlivu (ten byl teď) se dá jít až k ní. Vydal jsem se tedy na pláž a okamžitě si automaticky sundal boty i ponožky. Na začátku byl písek krásně jemný, ale později jsem svého rozhodnutí trochu litoval. Byly tam různé fragmenty mušlí a podobně, které dost řezaly do nohou. Ale nakonec jsem byl ve výhodě - za tori bránou už byly docela velké vodní plochy a lidé tam v botách skákali mezi suchými místy. Já jsem to v pohodě přebrodil. Udělal jsem druhou PhotoSpheru a nafotil si v klidu bránu. Později jsem se vrátil a fotil znova až znova, dokud jsem nebyl spokojen.
Brána o něco později
Dále jsem prolezl různá zákoutí ostrova. Platilo opět pravidlo, že stačí jít pryč opravdu kousek od míst hemžících se turisty a najdete úžasná místa, kde není ani noha. Prošel jsem si lesy i zahrady. Prakticky všude potkáte jeleny, ti v lesích jsou narozdíl od těch v turistických místech přirozeně plaší. To se o těch druhých říct nedá. Jsou obecně dost drzí, otravují návštěvníky, spásají jim účtenky a podobně. Už jsem si říkal, že je čas vyrazit zpátky do města a šel směrem na loď. Tam jsem zjistil, že lodě jezdí prakticky pořád v intervalu 15 minut až do 22 hodin. Z tohohle místa se mi opravdu moc nechtělo pryč.
Takže jsem se posadil na pěkném místě u pláže, rozjímal a čekal na západ slunce pro epickou fotku. Na všech místech okolo už se začinali pomalu sbírat profi fotografi se stativy a podobně. Stoupl jsem si mezi ně a taky udělal několik fotek.
Po západu slunce jsem se už skutečně přesunul lodí zpátky na hlavní ostrov a šel čekat na vlak zpátky do Hiroshimy. Jelikož je to opravdu turisticky velice exponovaná lokalita, tak jsou všude jasné popisky (samozřejmě v latince a anglicky). Na nádraží je tedy velký nápis - train to Hiroshima -> platform 3. V klidu si tedy čekám, když se mě nejací francouzi ptali, kdeže to jede vlak do Hiroshimy. Ukázal jsem jim ten velký nápis a řekl "any train from this platform" a dál si dal do uší sluchátka s hudbou. Oni stejně pořád plašili okolo s překladačem a mapou a byli dost nervní. Skoro jsem chtěl investovat 15 minut svého času a do vlaku, který za chvíli přijel prostě nenasednout, abych je rozhodil úplně :-). Nakonec jsem ale nasednul, protože zbytek skupinky už čekal na hotelu na společnou večeři.
Se zbytkem jsme vyrazili do nedaleké hospůdky na docela dobré masíčko ve stylu "dogriluj si sám". Po jídle jsem se vydal směr postel plný zážitků.
Žádné komentáře:
Okomentovat