Den čtvrtý - Tokyo

Spánek se opět nedařil. Ono tomu nepomáhalo mít zavřené okno, ale minulou noc na mě dost táhlo a nechci fakt riskovat nachlazení. Takže v místnosti byl totálně vydýchaný vzduch (spali jsme tam 4, vešli jsme se tam docela dobře, ale musel se dělat tetris se stolem). Čili prakticky od 5 ráno jsem byl totálně probuzený a nebyla nějaká šance, že se podaři znova usnout. Využil jsem toho času a pokecal s rodinou a ostatními v Česku (tam 22 hodin) a odpověděl na komenty v tomhle blogu. To mě stejně zabavilo jenom na malou chvíli a nakonec jsem se rozhodl ten čas využít nějak lépe. Ostatní se budí az v 9, takže mám krásné 2,5 hodiny na prozkoumání Ueno parku, který jsem musel minule vynechat, protože pršelo.

Hnedka, jakmile jsem opustil tu vydýchanou komoru, jsem se  probral, obléknul, umyl a za 10 minut už jsem si to kráčel směr Ueno park. Venku skoro nikdo, potkával jsem akorát joggery a starší lidi na procházce. Tenhle typ výletu mám moc rád, prostě jdete někam, bez žádného očekávání, ani cíle, ani směru. V Ueno parku sídlí dost různých univerzit a muzeí. Hnedka u vchodu je muzeum o vědě a přírodě, které si snad někdy i dám. Teď mělo samozřejmě zavřeno, ale mají tam ohromnou sochu nějaké velké ryby a parní lokomotivu, nemůže být špatné.

Park jsem prošel směrem na západ až na kraj, tam končí a začíná zase velkoměsto.

Dál jsem pokračoval severně, kde jsou 3 mělká jezírka, ve dvou z nich hrozné kvantum kaprů a želvy.

Kolem jezírek se nedalo vrátit (začíná tam ZOO), tak jsem šel dál severně zpátky do parku jinou cestou. Čas vycházel pořád dobře, tak jsem našel na mapě další zelené místo kousek dál a šel tam. Nakonec se ukázalo, že to je jedna z věcí, které mám v Tokyo todo listu - Yanaka Cemetery. Historii přesně neznám, ale místo na procházku je to moc fajn. Velká haluz je když si tak jdete a najednou učítíte přesně tu vůni vonných tyčinek co se prodávají. Z hřbitova jsem si všiml povědomé vlakové stanice - je to Nippori, ze které jsme při prvním tripu odjížděli přes Keisei Line na letiště Narita.

Dál se blížil času check-outu, tak jsem to začal směřovat k stanici JR Uguisuidani, kde jsem si dal chvíli zevl a chill (do té doby jsem prakticky pořád chodil). Tam jsem si všiml zajímavé kultury taxikářů. Jelikož ta stanice je docela na vidláckém místě, tak tam/odtud dost lidí jezdí taxíkama. Taxikáři jsou k sobě fair a čekají ve frontě. Pasažér nastoupí do prvního auta ve frontě, to odjede, fronta se posune a tak dále. Vždycky tam byly aspon 2 taxíky připravené k akci. To už mi psala Ithil, tak jsem vyrazil zpátky do našeho bytu. Nakonec jsem nachodil něco snad kolem 9km podle Googlu.

Ty čísla dole neřešte, dělal jsem screena až později a ta špička nahoře je ustřelená GPS, fakt jsem těch 6 nebo kolik kolejí nepřebíhal.

Dorazil jsem zpátky do bytu, dal ještě extra sprchu (tričko bylo total mokré po těch ~3 hodinách chození) a zabalil svoje věci. Cca kolem 10 jsme všichni vypadli pryč vzhůru dalšímu ubytku. Já s Ithil jsem se vydali pěšky do Asakusa Ryokan Toukaisou, zbytek vyjel směr Narita na JPPC.

Tuhle část Tokya už znám dost dobře, každá hvězdička je nějaké bývalé ubytko.

Po cca 15 minutách chůze jsme dorazili do onoho ryokanu, pořešili platbu za ubytování a nechali tam krosny. Checkin cca v 17, takže ještě hromada času prozkoumayt Tokyo. Dali jsme rychlé jídlo a pak jsem já vyrazil do Akihabary na herny, Ithil do Shibuyi asi na shopping. V Akihabaře bylo o dost lidí víc než obvykle (takže opravdu hodně), ono je dnes nějaký státní svátek. Neva, v herně na hudebních hrách moc narváno nebylo.

Trochu na téma arkád. Všechny jsou totálně v kanji, nastěstí je tady angličtina něco jako cool jazyk, takže je spousta hlášek alespoň v ní. Velký problém je ale vybrat si song. Na výběr je třeba i 300 různých věci, vy máte rádi/znáte tak 2% z toho. Na výběr songu máte časový limit, potom se vybere, to na čem jste naposledi stáli. Arkády umožňují měnit řazení třeba abcedně podle názvu nebo názvu umělce. Ale zkuste se v tom vyznat, který rozsypaný čaj je co. Takže já to řeším metodou pokus omyl. Po troše experimentování se mi podařilo vyhrabat jednu věc, kterou jsem hrozně dlouho nehrál, ale mám ji naposlouchanou. No, hned se mi podařilo 93.3% a fullcombo, mazec.

Šel jsem z arkády na chillout spot poslat message Xsoftovi. Po odeslání zprávy jsem chtěl jít hrát znova a uvědomil jsem si, že nemůžu najít svůj e-amusement pass. To je taková kartička, kterou se identifikujete arkádě. Je to volitnelné, ale potom se vám ukládají achievmenty a podobně. Je to RFID, takže před hrou se stačí pípnout a pak už to neřešit. No a já jsem ji musel zapomenout na tom reflecbeatu, kde jsem hrál. Když jsem se tam šel podívat, tak tam nic nebylo, prohrabal jsem bágl mnohokrát, tam taky nic. V podstatě o nic moc nejde, ale já tu svoji mám od 2012 a bez ní se vám neustále snaží cpát tutoriály a podobně. Nakonec mi došlo, že ji asi uklidil staffák, protože nevím který japonec by něco získal čornutím náhodně ležící karty. Nechtělo se mi před stafákem dělat znakovou řeč, tak jsem si translátorem nechal přeložit něco ve stylu, že si myslím, že jsem ji nechal ležet na reflecbeatí arkádě. Ukázal jsem mu to, ten ze stolu vyhrabal moji kartičku! Akorát ji nemám vzadu podepsanou. Tak mu říkám: PIN. Ono totiž každá ta karta má svůj PIN, který musíte zadat po pípnutí. Což byla moje záchrana, pípnul mi tu kartu na DDR arkádě, já tam dal svůj PIN, kartu to acceptlo, staffák, že OK a já měl svoji kartičku zpátky. Bylo to fajn.

Dal jsem ještě pár songů a pak vylezl ven z herny. Venku už byla úplně totální tlačenka. Chtěl jsem dát jestě kouknout na nějaké elektro v Yodobashi, ale před vchodem byla nějaká politická agitka.

Takže jsem se hodně rychle pakoval pryč. Podíval jsem se na todo list a nabízelo se Kiyosumi Gardens, kousek odtud. Vydal jsem tedy tam a zahrady byly v pohodě. Vstup za 150 yenů, ale pak jsem si tam našel pěknou lavičku a chvíli psal něco z těchto řádek.

Pak se ozvala Ithil z Tokyo station, že už by šla na checkin. Já už jsem byl taky dost zničený z ranního vstáváni a ocenil bych možnost se chvíli prospat, tak jsme si dohodli sraz na Tawaramachi station kousíček od ryokanu. Samotný checkin proběhl v pohodě a pokoj vypadal taky moc dobře. Ma i private koupelnu s vanou, wow. Za 3000 yenů za člověka za noc je to dobrý deal. Ithil potom našla nějaké broučky (docela obvyklý problém tatami), ale mě je to nějak jedno. Místo je klidné, tak se možná tuhle noc i nějak decentně vyspím.

Dost zážitek bylo čučení na místní TokyoTV. Koukali jsme asi 2 hodiny a hlavní zpráva byla, že nějaká ženská najela autem mezi lidi někde u JR Kobe station. Nevypadalo to nějak vážně, 2 zranění. Já si myslím, že si prostě něco dělala na telefonu při řízení. Husté ale je, že tam ukázali hodně detailně fotku té řidičky. Docela výchovné a asi si to každý rozmyslí, dělat s autem nějaké kraviny. Další zpráva byla, že někdo vypustil pneumatiky asi 5 autům v parkovišti. Tyhle 2 headlines se tam opakovaly asi každých 15 minut. Tolik asi ke kriminalitě tady. Další bylo počasí, asi nás tuhle noc čeká pěkná bouře, ale zítra by to mělo být OK.

Dál nabraly věci rychlý spád. Do Tokya měli v tu dobu dorazit známí z Avastu, kteří jsou tady na pracovní cestě. Akorát nikdo se neozýval Ithil na telefon, tak jsme prostě šli kouknout na tu adresu. Nebyl to nějaký hostel ale AirBnb byt, takže na první pohled dost nemožné rozeznat. V tu chvíli jsem však rozeznal dlouhé vlasy od kamaráda, tak to bylo jasné :-). Je to fakt super takhle na druhé straně zeměkoule se najít. Chvíli jsme pokecali a šli jsme zpátky na náš hostel. Oni v tomhle bytě zůstávají cca 2 týdny, takže snad ještě neco podnikneme. A konečně jsem našel 7eleven se zelenou Fantou. Life is good.