neděle 8. května 2016

Den devátý - transfer do Nary

Ráno probíhalo podle mých představ, budík v 8:30, sbalit věci, checkout v 9:15. Cca za půl hodiny potom už objednávám lístky do Maibary. Tam se mi japonec hrozně omliuval, že nás nemůže posadit vedle sebe, ale že je to přes uličku. Jinak dnešek bude dost cestovní, potřebujeme se dostat z Kanazawy do Nary, což je kousek vedle Osaky. Bohužel, koleje shinkansenu končí v Kanazawě, dál na západ jezdí už jenom obyč vlaky. A jet zpátky přes Tokyo, jenom kvůli tomu, že je to Shinkansen - to je solidní ztrácení času. Takže plán je takový, že pojedeme do Maibary, tam už jezdí shinkanseny na trati Tokyo - Hakata (Fukuoka). Odtamaď se svezeme do Kyota, kde už bude zbývat poslední přestup do Nary. Ono i ten obyčejný vlak je docela v pohodě. Vnitřek je podobně jako shinkansen ve stylu letadla, hromada místa na nohy. Akorát nerozvážejí jídlo a nejsou tam automaty s pitím. Po dvou hodinách jsme dojeli do oné Maibary.


Je to takový vidlákov, do kterého jezdí shinkanseny jenom diky tomu, že se nachází na jedné z hlavních tras. Tedy nemá smysl nějak víc zkoumat, jdeme rovnou objednat lístky na shink. Zaměstnanec JR trochu rozpačitě říká, že jede za minutu, říkám OK, pojedeme dalším. Takže máme dalších 20 minut a jdeme na nástupiště. Po chvíli si uvědomím, že tady mám jedinečnou šanci nafotit průjezd vlaku pěkně zblízka. Ono uprostřed stanice vedou koleje, po kterých jezdí vlaky, které tady nestaví. A jelikož je to vidlákov, tak tudy projíždí všechno kromě nejpomalejšího typu (Kodama). Oproti tomu ve velkých stanicích staví všechny vlaky a mají hromadu nástupišť, které situaci komplikují. No a tady je úplně jednoduché nádraží - 2 průběžně koleje (pro každý směr jedna) a 2 odbočky pro vlaky, co tady staví. Na každou stranu bylo vidět tak 500m dopředu, takže si říkám, že je dost času na to vytáhnout telefon, odemknout a zapnout nahrávání videa.


Takže si tak stojím na nástupišti a střídavě koukám na oba směry, kdy se tudy něco prožene. Po chvíli si všimnu japonce s velkou zrcadlovkou, co dělá úplně to samé :-). Vlak nám jede za 10 minut, nervozita stoupá, protože tahle šance se už nemusí opakovat. Pořád nic, čas ubíhá. Po chvíli vidím na horizontu přijíždějící vlak, hned nahrávám, ale on jede nějak pomalu :-(. Sakra, to bude ten náš, šance je fuč. V tu chvíli se ještě otočím na japonce se zrcadlovkou, ten už má namířeno a jenom čeká na perfektní shot projíždějícího vlaku. Takže jsem jak nejrychleji udělal naučenou posloupnost operací pro video. A povedlo se, tady je výsledek: https://youtu.be/AJw8xz8e-Xc . Mohlo to dopadnout lépe, chtěl jsem natočit komplet příjzd, když je vidět od zjevení na horizontu. Ale já jsem s výsledkem spokojen. Do toho vlaku napravo jsme nastoupili a dostali se do Kyoto Station.

Tam to bylo šílené, lidí opravdu velká kvanta, konec Golden Weeku byl poznat. V podstatě light verze Tokyo Station. Plus hromada turistů. V Kyotu jsem už byl mockrát a tentokrát v plánu není. Ještě před odjezdem do Nary jsme si šli zarezervovat lístky na Evangelion Shinkansen, který je v plánu další den. Po přesměrování na lístkárnu JR-WEST se podařilo a opravdu máme lístky na ten vlak, sedí číslo vlaku i odjezd. Zítra tím jedeme ze Shin-Osaky v 11:32.

Nastoupili jsme na lokálku do Nary a vyrazili dnes už posledním vlakem na cestou dlouhou 45 minut. Celou dobu jsem koukal ven z okna, opravdu k neuvěření je, jak blízko vlakové tratě stojí ostatní budovy v městech. Doslova na vytáhnutí ruky, Japonci využívají místo na 100%.

Dorazili jsme tedy do Nary, ve vlaku s námi byli asi 2 různé skupinky turistů. Rychle jsme se jim ztratili, protože vypadali zmateně a zdálo se, že budou chtít nějaké rady a podobně - sežeňte si svojí vlastní datakartu, kthxbye. Xsoft se chopil navigace a vyrazili jsme do hostelu. Xsoft dostal tip od kamarádky na skvělé místo. Po 2 kilometrech s krosnama a hostelem stále v nedohlednu si říkám, OK lokace asi není silná stránka hostelu, zpátky na station se svezu tágem. Konečně jsme došli na místo, na první pohled tradiční ryokan, super. Na místě nás přivítal fajn týpek, udělali jsme check-in a zaplatili. Ještě se ho ptám, jestli nemá extra klíč od pokoje, vždycky ho bereme. On, že bohužel, říkám OK.

Pak, že nás provede. Ukázal nám koupelny, kuchyň, v pohodě standard. Pak jsme došli k našemu pokoji. A to teda byl šok. Pokoj samotný je v pohodě, ale zamyká se tak, že dáte zámeček na odsouvané dveře (které jsou btw z papíru, doslova). To by bylo ještě OK, ale jsou tam potom druhé odsouvané dveře, které se nijak zamknout nedají a vedou přímo na vchodový chodník. Ty jsou taky z papíru. Hlavně, že se můžete v noci zamknout zámečkem i zevnitř :-). V duchu si říkám, ještě že to tady máme jenom na jednu noc, tohle prodlužovat vážně nebudu. Dostanete 100% autentický japonský zážítek, ale tohle je na mě moc. Možnost si nějak zamknout svoje věci beru jako základní atribut ho(s)telu, když beru private room. A pro příště nebudu objednávat víc nocí v neznámé lokaci. Pohoda je objednat si jednu noc a potom případně prodloužit, když je všechno OK.


Polovinu peněz, které jinak vždycky nechávám v krosně jsem si ze zjištných důvodu vzal radši s sebou a vyrazili jsme konečně do Nary. Je tu park, který je vlastně součástí velkého lesa. Specifickým atributem jsou hrozně přemnožené a drzé srnky. Je jich tu opravdu hodně (jsou pro Japonce posvátné, za zabití je prý 3 roky natvrdo), auta jim dávají přednost na silnicích a podobně. Já už měl lehký tréning z Miyajimy, takže jsem tak trochu věděl, co čekat. Původně jsme chtěli dát místní chrám, je to údajně největší dřevěná stavba v Japonsku. Uvnitř je velká socha Buddhy a atrakcí má být otvor v jednom ze sloupů ve velikosti Buddhovy nosní dírky. Kdo tou dírou zvládne prolézt, toho má čekat dlouhý a šťastný život nebo něco podobného. Bohužel, z hlediska turistů tady byl totální václavák, narváno. Mě takový mainstream upřímně odrazuje, takže jsem si chrám odpustil. Místo toho jsme prolezli trochu okolí, kolem hromada dalších menších chrámů.

Xsoft si potom chtěl dát nějaký opuštěný zábavaní park (Nara Dreamland). Já jsem se oddělil a chtěl jsem co nejdál od toho mainstreamu, tak jsem prostě šel kam se mi chtělo. Po chvíli jsem narazil na ukazatel se směrem na nějakou horu a ikonu dalekohledu. To mě začlo přitahovat, tak jsem šel tím směrem. O kousek dál byla ohrada s těmi hroznými potvorami (srnky) situovaná na dost příkrém srázu. To už jsem cítil svůj cíl. Vstup do ohrady za 150 yenů, žádný problém. Hned potom jsem si všiml schodů nahoru a vydal se po nich.

Kdybych věděl, kolik to bude dohromady schodů, tak bych to asi předem vzdal, ale po 15 minutách brutálního výšlapu a totální koupele ve vlastním potu jsem se ocitnul na vrcholu. A ten výhled stál za to.






Zevlil jsem tam snad hodinu, nafotil hromadu fotek a panoramat a trochu pokecal doma s maminkou (v ČR v tu dobu bylo kolem 10 ráno). Původně jsem chtěl zůstat a nafotit západ slunce, ale ten byl ještě hodinu daleko. Chvíli jsem litoval, že nemám lepší aparát na focení, ale pak jsem si prostě řekl, že tohle má smysl vidět akorát na vlastní oči, sebelepší aparát to nemůže zachytit. Na vrcholu bylo opravdu pár lidí, ale kupodivu jsem tam našel pár hromádek od těch potvor. Ono vůbec některá místa jsou jako pražské trávníky, doslova minová pole. Bobky od těch srnek jsou takové malé kuličky a moc nesmrdí, takže aspoň v tomhle vítězí.

Pak jsem vyrazil zpátky dolů a potkal 2 moc fajn holky. Fotily tam nějaké fotky s pózami a zaujal jsem je svými slunečními brýlemi, protože jim seděly do kompozice. Jedna z nich uměla trochu anglicky, takže vím, že je z Osaky, ta druhá je její sestra z Číny. Ukazoval jsem ji odkud jsem a kam máme dál namířeno. Nakonec mám číslo i email :-). Slibovala, že mi potom fotky pošle na mail. Moc příjemné náhodné setkání :-).


Pak už se zbývalo sejít znova s Xsoftem, nafotit nějaká noční fota (kdyžtak na Flickru) a ještě zajít do místní herny na chvíli. Tam měli výbornou věc, skoro se divím, že to nikoho nenapadlo dřív. A to je takový skřipec přímo nad displejem, kam si můžete upnout svůj telefon a nahrát si sami svoje hraní. Bomba.

Pak jsme se přesunuli zpátky do papírového hotelu. Kupodivu si myslím, že se tady bude spát dobře. Ale zítra rozhodně checkout a míříme do Fukuoky. Sayonara, Nara.

Žádné komentáře:

Okomentovat