Naivně jsem si myslel, že Shin-Imamiya, což je nejbližší JR station bude skříněk plná. Bohužel - byl tam jediný blok a na všech svítil nějaký error. Pak mi došlo, že jsou zablokované schválně - blíží se G8 summit tady a všude dávají warningy, že třeba koše nebo skříňky nebudou available. Nakonec jsem se rozhodl jet na nějakou velkou station, tam to bude určitě lepší. Osaka station je vhodný cíl. Po dojetí tam a minutí asi 3 bloků úplně plných nebo nepoužitelných skříňek jsem konečně našel v nějaké shopping pasáži skříňku, co by šla použít. Bohužel na Suice už nemám skoro žádnou cash, tak jsem musel platit hotově a nechat si vytisknout QR kód pro odblokování. Ale bez krosny je to prostě lahoda a svět je hned veselejší. Koukám vedle, že tam je Yodobashi Umeda, což je zase obchoďák s elektrem velký minimálně stejně, jako v Akihabaře. Šel jsem ho prozkoumat a dost přitom fotil. Dřív mi to přišlo blbé, ale s blížícím se datem odletu drzost stoupá.
Takhle se tu učí adminovat Linux :-)
Koukal jsem hlavně na literaturu, hodinky a audio a strávil tam asi 1:30. Po vylezení ven řeším, co dál. Pak mě napadá Kyoto - chci se tam podívat na shopping část a taky trochu prozkoumat historickou část města - minulý výlet jsem místo toho řešil svůj ušní příběh. Jednoduché - jednu stanici na Shin-Osaka a pak shinkansenem. Všechno na JR rail pass. Ani ne za 45 minut jsem na Kyoto station. Dále jsem jel busem na místo a prolezl trochu tu shopping část. Bylo asi 14 hodin a já chtěl dát ještě něco - kouknu na Japanguide a tam je nějaký nejvíc známý chrám, dobré hodnocení a koukám, že je to v docházkové vzdálenosti. Tak jsem se tam vydal.
A to byla chyba. Zaprvé - venku bylo asi 28C a naprosto jasno, takže prakticky nebylo úkrytu před tou velkou věcí na obloze (historická část má minimum vysokých budov, které poskytují alespoň nějaké krytí). A taky byl pátek večer, což znamenalo, že prakticky každý šel tam, kam já. To byla největší tlačenka mimo podchod, kterou jsem tady zažil. Představte si jednosměrnou cestu, do kopce, která je totálně ucpaná busy a auty. A tou se proplétá dav lidí, byl to prostě masakr forte. Když jsem uviděl špičku chrámu, tak už byla cesta uzavřená pro vozidla, ale zase kvantita lidí stoupla tak 5x. Na to jsem už neměl náladu, takže jsem popošel o jednu ulici vedle a vydal se zpát
ky. Tohle mi za to nestojí :-).
Google mapa říkala, že už jsem zase docela blízko Kyoto station, tak jsem se rozhodl to dojít pěšky. V tom hrozném vedru jsem dával jednu láhev tekutin za druhou, ale nakonec se podařilo se tam vrátit nohama. Za odměnu jsem si dal Subway a šel na vlak zpátky do Osaky. Celkově shrnuto - tohle Kyoto za moc nestálo. V Osace jsem měl ještě dost času, tak jsem se vrátil na Osaka station a našel si hernu v Umedě, která je hned vedle. Tam to bylo opět šílené z hlediska kvantity lidí - pátek večer. Naštěstí ReflecBeat už je tu out a skoro nikdo ho nehraje. Po cca 2 hodin závislačení nastal čas jít na hostel. Ještě jsem si zahrál hru "najdi ploché místo na opření foťáku" a něco málo nafotil. Vyzvedl jsem si krosnu a jel JR vlakem zpátky na Shin-Imamiya, tam přesedám na Nankai vlak na jih - to už je soukromý přepravce a JR rail pass je mi k ničemu. Kupuji si lístek a přijíždí vlak - je mi jasné, že tohle je reserved, kam nemůžu, ale mi stačí jet asi jenom 6 minut, takže zevluju mezi vagony. Prochází průvodčí (moc hezká ženská) a chce lístek - ukazuju, co mám, ona trochu zavrtí hlavou. Já říkám "Sakai" (název příští stanice), ona jenom "nextu station", zasměje se a odchází. Tohle bylo v pohodě.
Na místě zapínam mapy a neomylně nacházím hostel. Ani se neodvažuju si domyslet, co by se stalo, kdyby se telefon z jakéhokliv důvodu rozhodl stávkovat. Jsem na té placce tady moc závislý. Ono ubytování není ani tak hostel, jako normální rodinný dům upravený do jeho podoby. Vede to hrozně milá holka, po checkinu mi dává jenom takovou kartičku s kódem od hlavních dveří, na pokoj už jdu sám. Začínám cítit nějakou zradu typu R2 hostel, ale je to v pohodě. Můj private je pokoj pro 3 lidi ve kterém jsem sám. Dveře sice nemají zámek, ale aspoň se dají zablokovat zevnitř. A wow, ta měkounká postel a peřinka - nejlepší, co jsem tady kdy měl. A jako bonus je to v opravdu klidné části města, takže špunty nejsou potřeba a já tady spím prakticky jako doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat