Den osmnáctý - zpátky do Osaky

Ráno mě asi v 7 hodin probudil houpání postele a vůbec všeho okolo. Byl to otřes o M4.6, který přišel po tom včerejším zemětřesení (aftershock). Epicentrum asi 30km severně od naší lokace. Bylo to 10x slabší, než ten včerejší otřes večer, ale i tak to stačilo na to, aby mě to spolehlivě probudilo. Opravdu mi to naznačuje, abych si zašel do toho Earthquake Museum :-). Xsoft vstával v 8 a začal se balit na svoji epickou cestu do Jižní Koreje, má odlet z Narity ve 13:30. Cca v 8:45 jsem mu popřál šťastnou cestu a zůstal na pokoji sám, stačí mi stihnout check-out do 10:00. Bohužel, i poslechem se dalo zjistit, že venku dost hustě prší. Já mám příští bejvák booknutý v osvědčeném hotelu v Osace, takže se tam potřebuji dostat. Chci si ještě minimálně projít nějaké shopíky v Akihabaře. Původně jsem měl v plánu i ještě trochu prolézt Tokyo a vyzkoušet další observatoře, ale v tomhle počasí se mi do toho moc nechce.

Ještě jako bonus nemám deštník. V hostelu sice nějaké na půjčení mají, ale opravdu jim ho nechci krást (vracet se sem už nebudu). Nevadí, to nějak překousnu, check-outuju nás a na Tawaramachi station dávám trochu sprint s tou ohromnou krosnou. Trochu odbočka - tenhle výlet mě už naučil neřešit pocení se. Například dnes je venku 20C a prší - i tak ale s krosnou na zádech mám totálně propocené tričko za pár minut. Nejlepší je brát si černé, protože na tom to není tak vidět. Prostě krosna na zádech vždycky vede k tomuhle stavu, denně si tento cyklus dávám několikrát. Ale ono jsou zase ve všech dopravních prostředcích a budovách klimatizace, takže se to stejně rychle zase
 vysuší a pohoda. Akorát už budu muset vyprat potřetí (pochopitelně měním triko každý den).

Po sprintu už je to v pohodě, protože všechny přestupy jsou kryté. Dojíždím do Akihabary a nechávám otravnou krosnu ve skříňce. Ta je opět fajn, protože akceptuje platbu přes Suica kartu. Co víc, podle té karty vám potom zavazadlo i vrátí, není třeba si pamatovat žádné číslo ani PIN (ale ta možnost tam je, když platíte hotově). Kupuji si deštník a pak v shopech nějaké ty hlouposti. Prší pořád stejně, takže dnes jsou nějaké fajn parčíky a podobně zabité. Je mi to trochu líto, ale už v Tokyu nemám co dělat, tak beru zpátky krosnu a přeouvám se na Tokyo station. Tam opět stačí mrknout na monitory - Hikari odjíždí za 15 minut, platforma 19. Ten vlak v Tokyu začíná, takže
je úplně prázdný a tudíž není absolutně žádný problém s místem.

Trochu se lekám, když nehlásí, že bude stavět v stanici Shin-Kobe. Pak mi dochází, že se nachází až za Osakou směrem na západ k Hiroshimě. Tím pádem přehodnocuji plány - v Osace budu někdy kolem 14:30, muzeum zavírá v 17:30. Zítra má taky otevřeno, takže se akorát ubytuju v hotelu a dám si prostě zbytek dne chillout, vyperu a přeorganizuju obsah krosny. Ono z nádráží na hotel je to asi 30 minut metrem, takže bych neměl pořádně čas si ho prolézt. Za Nagoyou už je hezké počasí, takže cvakám, abych sem mohl dát aspoň nějaké fotky :-). Jinak - foťák už vypadá, že mele z posledního. Občas mu trvá zaostřit a nedávno mi hodil chybu při zápisu na kartu. Ale je to Panasonic, made in Osaka, takže snad to ve svém rodném městě nevzdá :-). Mezitím píše Xsoft z letiště, už formálně opustili prostor Japonska. Na Kyoto station, která je po cestě, se vlak krásně vyprázdnil a do Shin-Osaky to mám za nějakých 20 minut. Wow - z vlaku poznávám známou křižovatku (ze které jsem fotil vlak), vidím i akvárium a potom depo s parníma mašinkama. Bohužel fotky se nevydařily, ono ten vlak frčel už docela rychle.

Abeno harukas - z té plošiny v půlce máme fotky úplně z prvního dne

Park Tennoji

Větší silnice

Chudáci tu nežijou :-)

Na Shin-Osace stačí sednout na červené metro, přejet řeku a vylézt na naší známé Dobutsen-mae. Poko byl přesně takový, jako jsem čekal, i s ledničkou, TV, bačkůrkami, ručníkem, zubním kartáčkem i yukatkou. Za cca 2500 yenů za noc je to myslím skvělé. Vybalil a přeorganizoval jsem konečně všechno. To skvělé počasí mne donutilo stejně vylézt ven, prolezl jsem místní parčík a nakoukl do Zoo. Postupně jsem pěšky došel až do Namby - downtownu a na chvíli zahrál něco v herně. Pak zbývalo dát v Subwayi velký Shrimp + avokádo a svézt se metrem ty 2 stanice zpátky (už se mi nechtělo chodit).

Shopping street

Další výhoda Chuo Hotelu je místní horká lázeň, tak jsem neváhal. Oproti přírodnímu onsenu tam voda není tak brutálně horká, což je dobře - aspoň z ní nemám skoro spáleniny. A pak na sebe chrstnout studenou vodu ala sauna. A pak znova zopakovat - super, tohle tady budu dávat každý večer. Dneska se toho tedy moc nedělo, ale zítra mám v plánu konečně pořádně prolézt Kobe.