Náš pokojík na v Yakushima Youth Hostelu po check-outu. Já jsem si dal postel dolů na tatami, super.
Děláme check-out a moc děkujeme holce za recepcí za pomoc se zařízením všeho. Ona se nás vyptává, jak se nám líbilo, jestli se ještě někdy vrátíme. Taky, že má dobrou kamarádku z ČR (touhle dobou je ale v Kanadě) a že jí dá vědět, že tady po hodně dlouhé době viděla Čechy. Ještě pak stojí ve dveřích, když odcházíme. Už jenom kvůli takovým lidem se stojí sem za to vrátit. Ještě před opuštěním hostelu si dám do bot místní specialitu - nějaký koprodukt místní těžby stromů. Má to být antibakteriální a proti smradu z bot. Popisek je samozřejmě totální Engrish - "No more stinky shoe", ale to už vůbec neřeším, ani si to nefotím. Každý hnedka pochopí, o co jde a taky by se na nás mohli vybodnout a dát si to v Kanji. Venku zase prší mikrokapičky, pro mě je to takový osvěžovač, Xsoft zase operuje s deštníkem, který s sebou táhne z Fukuoky. Dorážíme k přístavu (je hned vedle hostelu) a já vidím, jak zrovna přijíždí naše loď. Nacházím check-in a vyměňuju účtenku za dva lístky do Kagoshimy (vybírám zase horní palubu, lepší výhled). Jedeme definitivně zpátky.
Naše loďka akorát přivezla lidi z Kagoshimy, za chvíli boardujeme a jedeme tam
Nástup do lodě už je taková rutina, hodit krosny do luggage space, najít svoje sedadla a zapnout pásy. Koukám chvíli na TV, rozebírají tam hlavně pořád to zemětřesení před měsícem. A taky, ačkoliv bych to asi neměl pro klid lidí v ČR říkat, bylo v okolí Kagoshimy tuhle noc další zemětřesení. Ale magnituda jenom 5.0, takže ukazovali akorát trochu popraskané cesty a tak. A pak jsem chvíli psal.
Vnitřek lodě
Ani ne po dvou hodinách loď kotví v Kagoshimě, cesta zpátky utekla velice rychle. My tady žádné plány nemáme, takže jdeme přímo na station. Jinak - station (駅) je asi první složitější Kanji, které přečtu. Ono ho taky vidím prakticky denně, takže se mi vrylo. Pravá část vypadá jako hranaté ruské písmeno Ja, levá je s trochu fantazie hřeben nebo vertikálně postavený mamut. Zpátky k přesunu - původní plán byl jet hromadkou (tramvají) ale: 1. dost mě bolí chodidla ještě ze včerejška, 2. u přístavu stojí nachystaná fronta taxíků. Takže se rozhoduju asi tak -0.1 sekundy, čím pojedem. Za 10 minut a 1200 JPY jsme na místě. Po chvíli rozhodování musím station klasifikovat jako small. Xsoft má _geniální_ nápad, že se cestou ještě stavíme v Hakatě na tablet sushi. Na ostrově totiž moc výběr jídla nebyl, akorát včera jsem si dal na večeři sashimi z lososa za 500 JPY. Takže pořádný food alespoň já ocením. Akorát budeme muset v Hakatě najít místo na uchování krosen - v té restauraci na ně místo nemají. Jdu zařídit lístky - bohužel jezdí jenom non-reserved spoj, odjezd za 40 minut (blbé zemětřesení). Cestou na vlak mám další heureka moment - vidím místní bankomat a absenci slotu na karty. Oni mají i platební karty na principu NFC, takže si jenom pípnete kartu a dáte ji pryč, automat nemá možnost vám ji nevrátit. Kontaktní Visa tady na 100% fungovat nebude, bezkontakt nevím.
JPN bankomat, karta se pípá vlevo dole
Nasedáme do vlaku a já okamžitě kempím první dostupné místo. Najít 2 místa vedle sebe - nemožné. Pak proběhne první hlášení, že všechna sedadla jsou non-reserved a je mi jasné, že JR staffák u lístků nekecal. Všímám si, že Japonci si sundávají boty a nechávají větrat nohy. Já tohle dělám akorát v letadle při dlouhých přesunech, ale tady už taky, nožky mají po včerejšku pořád dost. Vedle veze ženská kočárek a kočku v přepravce. Kočka to moc nedává a pořád mňauká, ženské se moc nedaří ji uťěšovat. Já to moc dobře znám, náš kocour má problém snést i 1km cestu autem. Asi po 45 minutách je jí to asi trapné a jde stát i s kočárkem a kočkou do prostoru mezi vagony. Jinak cca 40km před Kumamotem vlak opět nasazuje šnečí tempo, tajně jsem doufal, že stihli trať za 2 dny opravit. Čím víc se blížíme k Hakatě, tím víc je vlak plný. Brzo už není kde sedět, tak lidi stojí v prostoru mezi vagony i v uličce. Tím mám odpověď na otázku, kterou řeším už dlouho - když v non-reserved vlaku nenajdete místo, tak vás z něj stejně nikdo nevyhodí. I průvodčí se protáhne, akorát asi nebudou rozvážet vozíky s jídlem.
Náhodná fota z vlaku mě neomrzí :-)
Dorazili jsme do Hakaty, uložili krosny do skříňky - vešly se oboje do jedné za 600 JPY. Jdeme na tablet sushi, já se úplně totálně láduju lososovými a tuňákovými nigiri, po cca 30 minutách jsem jich dal 12 + nějaký kaviár, na konci samozřejmě dessert. Do Hiroshimy je to ještě cca 1:15 dalším vlakem, čas je dobrý. Říkám si, že využiju uložených krosen a stavím se v Tenjinu. To je takový downtown ve Fukuoka City, je tam Bic Camera, kde jsem ještě nebyl. Xsoft zůstává v herně hnedka vedle tablet sushi. Do Tenjinu jedu metrem, na Suice mám málo peněz, takže si kupuju klasický lístek za 200 JPY. Ve stanici mají docela dobrou vychytávku, ukazuje, kde je další vlak.
Koment asi netřeba
Tenjin = bláznec
Vybírám si budovu Bic Camera 2 (mají kousek vedle ještě druhou, kdyby nestačilo), ta má 6 pater. Kupovat nic v plánu nemám. Na druhém patře se hrozně zasekávám u 4K televizí. Pouštějí tam nové Transformers, ačkoliv ten film je asi odpad, tak vizuálně je to vážně pecka. Dobrých 5 minut jenom stojím a koukám. Na dalších patrech zkouším nějaká hi-end sluchátka a koukám na hodinky. Narozdíl od Yodobashi tam mají i pultík s Rolexkama. Cca 10 kousků, každý tak za 800k JPY. Už toho mám docela dost, zívám únavou, tak píšu Xsoftovi, že vyrážím zpátky na station. Na metru Tenjin si chci koupit klasický lístek, ale automat na prodej je mi úplně cizí. Mačkám subway a vůbec nereaguje. Nakonec to vzdávám jedu přes Suica IC kartu. Až v metru mi dochází, že ten automat byl typu, že nejdřív musíte hodit peníze, až pak se otevřou volby lístků. Před turniketama na Hakata station se modlím, aby na mojí Suice bylo dost peněz. Pípám, turniket mě pouští a ukazuje zůstatek: 34 JPY, to bylo docela těsné :-).
Na station bereme krosny a říkám Xsoftovi, ať objedná lístky on, mě už to moc nemyslí. Jdeme na klasickou JR lístkárnu, dávám mu svůj rail pass, když nás v tu chvíli osloví perfektní angličtinou JR staffačka. Prý, jestli jsme tu pro rezervaci a kam jedeme. Vyplňuje nějaký papír a posílá nás přímo k rail pass okénku. To vidím úplně poprvé, na jiných nádražích chodíme do stejných přepážek, jako místňáci. Pak mi dochází, že je to asi kvůli tomu, že doslova 2 stanice odsud je mezinárodní letiště Fukuoka (FUK, příště asi letím přímo sem, ta lokace letiště je dokonalá). Asi moc zmatených turistů s railpassy jim dělá problémy, tak mají svoje okénko :-). Vlak odjíždí za 15 minut a bude to ještě hodinka cesty do Hiroshimy.
Výstup v Hiroshimě
Ve vlaku máme místa úplně vepředu, hned za kokpitem. Ale jelikož se Shinkanseny neotáčejí, tak jsme řada 14. v 8. voze. Haluz z minulého výletu, kdy jsem měl místo 1A ve voze 1 se už asi nebude opakovat :-). Za hoďku cesty dorážíme do Hiroshimy. Na station se trochu ztrácím, protože je skoro celá v rekonstrukci. Cca 15 minut bloudíme a hledáme správný (jižní) exit. Nakonec se daří, a já si dávam výzvu, že nás dovedu do hostelu bez žádné nav. Ono to není moc těžké a za 5 minut jsme tam. Naprosto skvělý staff, hnedka si všímá, že jsem tady bookoval před 2 lety. Ptá se odkud jedeme, když Xsoft říká, že z Yakushimy, tak nešetří "woooah" a "aaah". Na pokoji nacházím dle očekávání LAN port, tak se hnedka připojuji a nahrávám fotky z posledních 2 dnů. Během 5 min je hotovo. Xsoft pak přes VPNku vychytává S11E04 TopGearu a dávame celý japonský speciál. Potom se bohužel něco s místním netem podělává, takže Xsoft nemůže nahrát svoje kvantum videí z Yakushimy, to bude muset ještě počkat.
Z dnešku mám dobrý pocit. Sice jsem nic významného neviděl, ale přesunuli jsme se za nějakých 10 hodin z malého ostrůvku Yakushima do Kagoshimy (cca 160km po vodě), potom tágem na station (1km), potom vlakem do Hakaty (289km) a nakonec vlakem do Hiroshimy (282km). A to ještě vláček musel jet chvíli kvůli zemětřesení rychlostí šneka. To podle mě není vůbec špatné.
Žádné komentáře:
Okomentovat