Pokoj jsem musel nafotit:
Ležím v posteli, to napravo je okraj noťase, napravo od něj už je jen zeď. To nalevo je noha malého stolku, za ním další zeď a nad ní okno.
Takže si asi umíte představit, že jsem se hodně těšil na check-out. Cena za oba byla něco kolem 6000 JPY, což není vůbec málo vzhledem k tomu, že Kobe není Tokyo. Tedy R2 hostel: palec dolů. Ale to je skvělé na Japonsku, že je opravdu z čeho vybírat. Do špatných míst se vracet nemusíte, na dobrá místa se vracet chcete. S R2 hostelem za zády jdeme zpátky na stanici Shin-Kobe. Ta je docela zajímavá, je pouze pro Shinkanseny a má pouze 2 nástupiště - chybí i dokonce průběžné koleje uprostřed, jako na Maibaře. V tu chvíli mi všechno zapadá do sebe s těmi bariérami, které zasahují až do půlky nástupiště, o kterých jsem psal včera. Důvod jejich existence je prostý: bez průbězných kolejí musí expres, který v téhle stanici nezastavuje, projet okolo nástupiště v plné rychlosti. To by nebylo OK vůči lidem na něm, takže jsou tam extra cca 3 metry, kam se dostanou, jenom když stojí vlak ve stanici. Chytré. A taky to má skvělý potenciál pro video s průjezdem Shinku v plné rychlosti kolem. Akorát jsou z obou stran tunely, takže je potřeba vědět dopředu kdy pojede a z které strany. Zkusím nějaké takové video ještě zítra vykutat :-).
Všimněte si zábradlí uprostřed
Jinak už mi docela otrnulo a místo ve vlaku si už nerezervuju. Sice přicházím o fajné lístečky do sbírky, ale zase šetřím čas, kolikrát je tam solidní fronta. Ono stačí jít na nástupiště a kouknout na odjezdy. Dá se jet vždy jenom dvěma směry. Prakticky vždycky jedu na nějakou velkou station, kde staví i ten nejrychlejší expres, kterým můžete na railpass jet: sakura. Pak je potřeba ještě vyfiltrovat expresy Nozomi a Mizuho (těch je samozřejmě jako na potvoru nejvíc :-). A to je vše.
Já mám dnes v plánu Railway Museum v Kyotu. Xsoft původně chtěl jet taky, ale k mé úlevě se rozhodl jet rovnou do Tokya. Ono, když zítra odlétáte do Koreje, tak by asi bylo záhodno něco pořešit. Já si zajedu do toho muzea a pak jedu taky don Tokya (máme objednaný ještě poslední hotel společně - z minulého výletu vím, že je v pohodě). Takže nasedáme společně do Hikariho, já po chvíli vystupuji v Kyotu, Xsoft pokračuje na konečnou.
V Kyoto station je tradičně totální blázinec, přede mnou jsou asi 3 školní výlety. Ono muzeum je kousek od severního východu - já jsem samozřejmě vylezl na jihu. Zamykán krosnu a odlehčen si nejprve chci dát něco k jídlu - Subway. Tu nacházím taky u severního vchodu, takže je na čase se tam dostat. Poučen z minulých nezdarů na této monster stanici rovnou hledám nejhlubší tunel pod vším tím blázincem vedoucí na druhou stranu. Daří se a ani ne za 5 minut už dávám v Subwayi bagetku Spicy Chicken, mňam. Odolávám volání taxíků s otevřenými dveřmi a jdu do muzea pěšky. Po chvíli se dostanu do takového dost velkého parku a jdu kolem Kyoto Aquarium. Tam zrovná probíhá nějaká show ala SeaWorld v USA, nic pro mě, já tu jsem kvůli vlakům. A za chvíli slyším takové to charakteristické houkání parní lokomotivy. To bude asi správná adresa :-).
0-series Shinkansen, celá souprava
Ne, tohle není skutečný dispečink
Vážně ne
Muzeum samotné mě šokuje svojí rozlohou. Oproti tomu v Nagoye, kde jsme byli v roce 2014 je tak 4-5x větší. A obsah tomu odpovídá. Například: v Nagoye mají přední vůz (říkat mu lokomotiva není přesné, protože Shinkansen má poháněné všechny nápravy) Shinkansenu série 0. Tady mají celou 6 vozovou soupravu. A ono to pokračuje. Mají tu desítky lokomotiv, od parních kousků až po nejnovější Shinky. Popis všeho, jak funguje: od motorů, kol, vozů, zabezpečovací techniky a já nevím co. Trochu lituji, že jsem si nevzal audioprůvodce, protože v latince jsou možná tak nadpisy. Ale kouká se na to pěkně. Některé stroje si můžete prohlédnout i zdola a shora. Mají tam simulovaný železniční přejezd, kde si můžete zkusit, co se děje po stisknutí SOS tlačítka. Kompletní historii vývoje železnice tady, od prvních strojů, co měli od Britů, až po dnešní světovou špičku. Jdu do 2F - tam mě dostává např. výcvik řidičů vlaků. Caparti, co chtějí tohle dělat, si můžou zkusit, co za hromadu zkoušek a certifikací to obnáší. Pak (po převlečení do uniformy - samozřejmě) si to můžou vyzkoušet přímo na přítomných simulátorech. O místnost vedle je to samé, akorát pro dispečery. Velká místnost s takovou tou zdí plnou světýlek a mapou tratí - před tím hromada displejů. Na první pohled by opravdu člověk nepoznal, že je to jenom jako. Ve 3F je akorát restaurace a hřiště pro caparty, takže passuju.
Důkaz, že Shinkanseny mají o něco větší rozchod kolejí. To úplně vlevo jsou kola série 0 a 100
Jdu se podívat ven a tam je nejdříve regulerní depo, kde udržují vlaky (ne shinkanseny, ale příměstské). Probíhá tam normálně provoz, můžete koukat. O kus vedle je historické depo pro parní lokomotivy. Takové to jak stojí do půlkruhu a uprostřed je otočná věc, co pošle lokomotivu do správné garáže. Jedna z těch lokomotiv je normálně v provozu a vozí návštěvníky ve 2 vagonech. Má vlastní odjezdový displej se symboly moc známými z rezervace na shinkanseny: zelené kolečko (volno) nebo červené X (plno), vedle toho regulérní automat na lístky, bomba. Byla na to dost velká fronta a zase takový blázen do železnice nejsem, tak jsem si alespoň natočil video, jak odjíždí (zatroubí někdy kolem 50. sekundy): https://youtu.be/-O6u1ZD640E. Mazec je taky, že i když jste od ní cca 10 metrů, tak je cítit to šílené teplo, které z ní sálá. Moc efektivní stroj to věru není :-). Až bizarně působí varování typu "Caution of steam", když stačí otočit hlavou a na trati ani ne 300 metrů daleko se prohání Shinkanseny :-). A taky, když pracovníci JR po každé jízdě doplňují vodu a uhlí z připravené hromady. Pak máte možnost v depu si vlézt do "kokpitu" každé z přítomných lokomotiv. Tour potom končí v bývalé hlavní budobě Kyotského nádraží. Kdybyste nevěděli, jací jsou Japonci fanatici do těchle strojů, tak vám to tohle muzeum velice názorně připomene. Mě byly vlaky do prvního výletu sem docela ukradené, ale od té doby už se začínám radikalizovat a tak jsem si muzeum vážně užil. Strávená doba tam byla suma sumárum asi 3 hodiny.
Kyoto station
Pak jsem šel zpátky na station vyzvednout krosnu. Můj klíček od skříňky měl magické číslo 8554, takže jsem ji chvíli hledal. Potom jsem si všiml, že obrázek na přívěšku na klíči není náhodný a koresponduje s velkým obrázkem na celém bloku skříněk. Pak už to byla trivka. Jdu na vlak a jak jsem psal dříve - už neztracím čas rezervací, ale jdu rovnou na platform. Na displejích vidím Hikari, co odjíždí za minutu, takže zrychluju krok a těsně stíhám. Přesouvám se do non-reserved vozu a bez problému nacházím místo. Do Tokya tu budou 3 hodiny cesty, takže chvíli píšu a zkouším spát. Překvapuje mě kontrola všech lístků za tu cestu, dvakrát. To je opravdu dost vzácné, ale stačí ukázat railpass a jste v pohodě. Ještě si dávam ledové kafe od hostess co to rozváží. Na rozdíl od letadla se nebojím mít to otevřené vedle nouťasu. Šance, že se něco stane, je velice malá :-). Dojel jsem na Tokyo station (cestou natočil tohle příjezdové video: https://youtu.be/frwa89H8aTk), přesedl na Yamanote line, potom ještě naposledy přesedl na Tokyo metroa dojel na Tawaramachi. Xsoft jak dorazil dřív, tak už booknul hostel - je to opět starý dobrý Ryokan Toukaisou, já tu budu spát už potřetí. Vyzvedl jsem na recepci svůj klíč, nechal krosny na místě a vyrazil směrem k dalšímu cíli.
Tím je budova WTC (název je opravdu stejný), který mi na noční výhledy doporučila čtenářka tohodle blogu (díky, Jano!). Sešel jsem se tam s Xsoftem a jeli jsme do 40. patra to okouknout. A wow, že bylo na co koukat.
Zatím podle mě nejlepší observatoř, protože není tak šíleně vysoko jako SkyTree, nestojí se na to fronty a i nahoře nebylo moc narváno. Plus všude krásné desky, kde se dá zapřít foťák. Jenom jsem záviděl techniku místním fajnšmekrům se stativy a ohromnými objektivy. Ale i můj foťák přestal zlobit a ten zelený nádech z fotek docela zmizel. Pak jsme se přesunuli za našimi přáteli, kteří byli v tu dobu v Asakuse na společnou večeři. Během pojídání masa "ugriluj si sám" jsem najednou dostal pocit, že pod námi jede nějaké velké metro. To sice nebylo, ale bylo to zemětřesení o síle M5.6. Všichni lidi kolem byli totálně v klidu, kuchař rutinně držel talíře, aby nevypadly ze skříněk. Pro mě je to už 2. zemětřesení v Japonsku a jsem rád, že jsem v tu dobu nebyl třeba v té WTC observatoři :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat