Jelikož už jsme všichni zase společně, tak na dnešek Deirh našel ideální denní výlet. Jedná se o Iga City, což má být původní město všech ninjů, to nemůže být špatná volba. Takže jsme si sbalili fidlátka na den a vyrazili docela brzo. Ono Iga City je daleká cesta. Nejdřív metro na Sannomiya Station z hostelu (10 min), pak Kobe Line na Osaka Station (30 min). Tam přehodit na Osaka Loop Line a zůstat ve vlaku, který se v Tennoji změní na Yamaguchi Rapid Service. Tím jet až na konečnou (60 min), tam přesednout na další vlak a dojet do Iga-Ueno (30 min). Pak už je to jenom slabých 15 minut na finální cíl, Iga-Shi. Při transferu na Osaka Station byla chvíli krize, ve stejný čas odjížděly dva vlaky ze dvou sousedících nástupišť. Nakonec jsme nasedli do správného. Důležitý poznatek byl ten, že na vlaku je ukázán název linky, která se objeví až PO změně designace. Takže sice Goole píše Osaka Loop Line, ale na vlaku musíte hledat název po změně (Yamaguchi Rapid Service). Další info do sbírky :-).
Všechno jelo samozřejmě na čas a po hodince jsme vysedali na Kamo Station. Tam odjížděl motoráček do hor (ano, ani v Japonsku tady trať nebyla elektrifikovaná). Byly z něj epické výhledy, tak jsme s Deirem byli úplně vepředu, vedle řidiče. Nedělali jsme žádný čurbes nebo tak - prostě jsme jenom koukali. Ho to ale dost evidentně vytáčelo - nejdřív si zasunul takovou roletu za sebou, aby tam nebylo vidět. Během cesty na nás hodil pár přísných pohledů přes zrcadlo. Poslední level bylo to, když si otevřel nějakou nějakou nouzovou skříňku, jenom proto, aby nám jejími dvířky zablokoval výhled :-). To jsme si už říkali, že bude lepší nedráždit hada bosou nohou a radši jsme si sedli pěkně dozadu :-). Pak při vystupování mu bylo třeba ukázat rail pass, nikdy jsem neviděl tak kamennou tvář, nehnul ani brvou. Doufám, že zpátky pojedeme s jiným :-D. Až do tohodle místa nás cesta stála přesně 0 JPY. Ano, JR Rail Pass tady má ohromnou hodnotu. Z Iga-Ueno to bylo za 260 JPY soukromou železnicí až do Iga-Shi. Cesta ukončena po 3 hodinách, uff.
Celé městečko bylo už od stanice roztomile stylizované v ninja stylu. Vydali jsme se směrem do k hradu a ninja muzeu, který tady byl hlavním tahákem. Vstup do ninja muzea byl za 1600 JPY + dalších 400 JPY za živou ninja show. Trochu mi to smrdělo pastí na turisty, ale když už jsme sem vážili dalekou cestu, tak si dáme celý zážitek. Ninja show byla za pár minut, tak jsme se tam přesunuli. Musím říct, že to měli udělané pěkně. Naživo házeli shurikeny (až 3 naráz), takové ninjovské šípy i používali foukačky. Došlo i na bodné a sečné zbraně, bylo to všechno vtipně a zajímavě demonostrované. Po show jsme šli do Ninja House, barák vybavený různými tajnými průchody, schovkami i pastmi. Ukazovala to tam moc milá lady ninja. Během prohlídky toho baráku jsem uslyšel svoji rodnou řeč. Ano, děda a dvě babičky. Ani jedna z babiček neuměla slovo anglicky, takže jim to děda všechno nahlas překládal, to nešlo přeslechnout. Jinak ale byli v pohodě, akorát si nahrávali video, i když to tam bylo výslovně zakázané. My jsme plynule přešli na komunikaci v angličtině pro zachování úkrytu (ninjutsu v praxi). Já jsem si pak všiml, že mám na triku český nápis, takže jsem si okamžitě přehodil batoh dopředu :-). A pak jsem musel praštit Deira, když při východu z baráku hodil hlášku: "Tak takový barák si postavím". Ale zdálo se, že naše jazykové ninjutsu fungovalo a chodili těsně vedle nás, aniž by se chovali podezřele. Pak odešli na další ninja show a my jsme opustili muzeum.
Kolem hradu byla pěkná zahrada (já si konečně uvědomil vztah českých slov hrad - zahrada, v angličtině to tak nefunguje) a o kousek vedle skvělé výhledy na okolí. Pak jsme se zpátky ve městě rozešli - Deirh šel na rámen, já měl v sobě už 2x jerky, takže jsem hlad neměl. Místo toho jsme s Xsoftem zkoukli jednu uličku, ve které bylo snad 7 shinto chrámů. Mě tam zaujaly především extrémně vystylované bonsaje, nejvyšší měl snad 8 "pater". Deirh měl večer dohodnutý couchsurfing, my jsme s Xsoftem vyrazili zpátky o něco dříve. Během cesty horským motoráčkem jsme se dohodli na dalším ubytku - nakonec bude Tokyo na 3 noci. Našel jsem zajímavý hostel kousek od Akihabary, cena asi 3300 JPY/hlava/noc, což je na Tokyo myslím super. Po dohodě s ostatními jsem porušil svoje bookovat jednu noc v neznámých místech a booknul noci rovnou 3. Ono to místo má na hostelworldu průměrné skóre 9.4/10. To stojí za risk. Tak jsem to hned booknul někde z horské divočiny v motoráčku. Data SIM je prostě WIN.
Celou cestu zpátky jsme s Xsoftem kecali, takže utekla rychle. Na Osaka Station jsem dostal chuť na Subway, tak jsem to hodil do googlu a šli jsme hledat. Samozřejmě jsme to hledali asi 30 minut, protože tahle oblast je šílená. Mnoho úrovní podchodů, nadchodů a obchodních center. Nakonec jsme se najedli. Ze Subwaye zpátky byly šipky na Osaka Station a bylo trapné, jak je ta cesta ve skutečnosti jednoduchá. Nesmíte vůbec vylézat na ulici, to je cesta do pekel. Místo toho stačí prolézt asi přes 2 velké obchoďáky a je hotovo. Na Sannomiya Station jsme zahráli pár kreditů (já doslova) a jeli na hostel. Deirh dorazil o něco později a pak byl čas na zasloužený spánek.
Žádné komentáře:
Okomentovat