pondělí 22. května 2017

Den sedmnáctý - Tokyo (Kyu-Shiba-Rikyu, Pěší Akihabara, Imrik)

Ráno jsem se od kluků opět trhnul :-). Chtějí kouknout na Enoshimu, což je poloostrov na němž dříve bylo hodně koček. Podle posledních reportů to ale vypadá, že už tomu tak není. Nicméně to má být hezké místo i tak. Problémem pro mě byl fakt, že je v podstatě vedle Kamakury, ve které jsem byl jako na potvoru včera :-). Kluci zmizeli asi v 9:20, já jsem se netypicky válel až cca do 10:30, taková ztráta času! Ale i v tom je svoboda :-).

Když jsem se vymotal z hostelu tak jsem nejprve zamířil na Hamamatsucho Station. Tam jsme na posledním výletě byli s Xsoftem koukat z WTC na noční výhledy. Tentokrát jsem zamířil severně do zahrad hned vedle této stanice. A jaké zahrady to byly! Opět perfektně natuněné, s jezírkem ... jako bonus tady ale bylo pozadí mrakodrapů všude okolo. A Shinkansen, který občas projel okolo. Nádhera :-). Vstup jenom 150 JPY. Po asi hodince focení a zevlení jsem zamířil k další destinaci. Tou byly Hama-rikyu, další zahrady kousek severně odtud.

Sluší se dodat, že ten den bylo nebe bez mráčku a hlášené teploty atakovaly třicítku. Takže stín byl opravdu vzácným artiklem, který jsem aktivně vyhledával. Kolem Hama-rikyu vedl vodní příkop a najít vchod mi zabralo dost dlouho. Nakonec se konečně podařilo, zaplatil jsem 300 JPY a dostal se dovnitř. Oproti Kyu-Shiba to zdaleko nebylo tak epické, přitom byl dostupný cca 4x větší prostor. Byla tam ale skvělá bouda s hromadou laviček a STÍNEM ! Tam jsem přečkal největší vedra kolem cca 15. hodiny. Ze zvědavosti jsem skočil mrknout na rollercoaster, kde jsem byl včera. Tam dle očekávání bylo narváno, čekačka cca 60 minut na jednu jízdu. To nechci. Kluci podle mapy byli stále v nedohlednu (čti jižně někde u Kawasaki), tak si říkám, že mrknu do Akihabary. Do té jsem dojel neobvykle od jižní strany. Ono se totiž tady velice vyplatí nespoléhat na osvědčené trasy. Když chci někam jet, dám do Google Maps vyhledat trasu z aktuální polohy na cílové místo. Kolikrát se ukáže, že sice nepojedu přes JR, ale třeba soukromým metrem, což není zadara. Na druhou stranu ušetřím třeba 2km chození, to má taky svou hodnotu.

V Akihabaře mě čekal šok - celou hlavní ulici uzavřeli pro kola a auta. Lidi se promenádovali úplně všude, nebo jenom tak seděli/leželi na silnici. Bylo to super a já jsem jenom tak chodil tam a zpátky a hrozně si to užíval. Došel jsem dokonce mnohem dál na sever než obvykle :-). Ono je ale vidět, že se stoupající vzdálenosti od Akihabara Station počet neonů a velkých obchodů ubývá. Ale ta silnice byla uzavřená ještě o blok dále, takže jsem šel až na konec. A zpátky na začátek. A takhle asi 3x :-). Pak jsem se ještě svezl jednu stanici JR vlakem, jenom abych si nafotil to místo shora, že železničního mostu. A pak znova cestou zpátky :-). Velké procento lidí si to natáčeli a fotili na mobil, takže jsem si myslel, že je to něco speciálního (třeba kvůli matsuri, já nevím). V Japanguide ale psali, že je to každou neděli, v čase 13-18. Takže jestli budete někdy v Tokyu v neděli, tak doporučuji si tohle nenechat ujít.

Poslední položkou na plánu dnešního dne byla schůzka s Imrikem. To je Čech, který tady žije a pracuje několik let. Schůzka byla dohodnutá ve 21:50 v Odaiba-kaihin-koen stanici. To je část Tokya vybudovaná kompletně na umělých ostrovech. Jede se tam nejprve klasicky přes JR na stanici Shimbashi. Ale posléze přestupujete na soukromou linku Yurikamome, což byl naprostý mazec. Je to monorail, který je kompletně automatizovaný (v přední části vlaku žádný řidič nesedí, je tam jenom velké okno). Kromě toho jede přes ohromný Rainbow Bridge, který vede na tu soustavu umělých ostrovů. Jelikož je ten most o hodně výš, než před ním položená stanice, tak se monorail musí vyškrábat pomocí takové obrovské smyčky nahoru (je i v logu té linky). Ve stanicích najdete člověka maximálně u gate, jinak nikde. Všude je každopádně vidět nedávné datum výroby (2014). Až mi bylo líto, že to jedeme potmě a moc nebylo vidět. Tahle část Tokya rozhodně stojí příště za další průzkum.

Imrik nás vzal do all you can eat restaurace, kde měli saláty zadara. Takže jsme všichni jedli prakticky jenom to :-). Pili jsme i nějaký ten alkohol a vůbec to bylo fajn. Člověk se dozví spoustů zajímavostí a detailů, které jinde těžko zjistí. Já mám vlastnost že i trochu opilý neustále myslím na další plán a tím bylo rozhodně tady nevytuhnout přes noc - zítra je další den a fakt nechci celý mít opici. Takže musíme stíhat poslední spoj odtud v 0:11, abych se v klidu dostali zpátky do Asakusy. Kluci si v 23:35 objednali nějakou zmrzlinu, což vypadalo že bude OK. No, nebylo - hrozně jim to trvalo a trochu opilé osazenstvo už si z toho dělalo legraci. Mě to moc vtipné nepřišlo (taxíkem za 10kJPY+ se mi zpátky fakt nechtělo, pěšky se snad z těch umělých ostrovů po 17. hodině nedá dostat vůbec), takže jsem to začal hodně hrotit a někdy kolem půlnoci jsme se vymotali ven a šli zpátky na Yurikamome. Na station jsme se rozloučili s Imrikem a přesunuli se monorailem na Shimbashi.

Tu stanici jsem poznával - dneska jsem přes ní šel, když jsem jel z Hama-rikyu na rollercoaster. Tokyo je zase o kus menší. Já jsem byl klidnější, protože jsme byli aspoň v hlavní části Tokya a v hodně velké nouzi by to šlo už dojít pěšky (za 2-3 hodiny). Zbývalo stihnout dva přestupy, nakonec to bylo úplně OK. Japonci na kamerách vidí, že lidi na vlaky ještě dobíhají a prostě počkají, když se jedná o poslední vlak. Cca v 0:30 se tady ale všechno zastaví a pak už zbývají jedině ty taxíky. Takže jsme bezpečně dorazili na Asakusabashi, zvládli zadat bezpečnostní kód u dveří a cca o půl druhé všichni usnuli.



2 komentáře:

  1. Tyjo, Hama-rikyu je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Tokiu. Ale o Kyu Shiba-rikyu jsem neměla ani tucha. A to je to úplně za rohem! Teď na to koukám na StreetView :D a OMG ty cestičky z oblázků :3 Tam budu příště muset.

    OdpovědětVymazat