Ráno jsem vypadl v 8:30, abych ze dne vytěžil max. Kluci dneska jedou do Aokihagary, což jsem po přemýšlení zavrhnul, protože je tam 3 hodiny cesta jedním směrem. Místo toho mám v plánu dvě zahrady v Tokyu a pak asi Kamakuru.
Do první zahrady (Koishikawa Korakuen) jsem dorazil přesně v 9:00 na otvíračku. Bylo tam pár lidí, takže focení šlo krásně. Nemá cenu tady popisovat tu nádheru - prostě další zahrada. Překvapila mě míra života - jezírka totálně narvaná vyžranými rybami jsou standard, tady byly ještě kachní rodinky a želvy. A jeřábi a vrány (o těch bylo u vchodu varování, že jsou agresivní a že kradou jídlo). Po asi hodince procházení jsem chvíli chilloval na lavičce u východu, kde si mě odchytla místní english guide a ptala se, jestli už jsem skončil, nebo chci ještě něco vidět. Nedařilo se mi najít jeden most, kterému tady říkají Full Moon Bridge, kvůli odrazu, který vytváří na hladině. Paní mě tam ochotně odvedla, po cestě říkala zajímavosti o parku. Pak říkala, že je z Kyota, bavili jsme se o Praze a podobně. Moc příjemný pokec. Když byla uprostřed vysvětlování něčeho, tak jsem si najednou všiml kolejí horské dráhy nad její hlavou - akorát tam byl vytažen vlak a řítil se dolů, u čehož lidi v něm kvičeli. To jsem se ze všech sil snažil před ní ukrýt nadšení, nechal se ještě chvíli provádět a pak šel ven.
Tady přímo za rohem je rollercoaster, který jsem našel úplně náhodou - to prostě musím minimalně zkusit. Trochu mě ochladil fakt, že je sobota a že tam nejspíš bude pěkně narváno. Ale i tak jsem šel do Tokyo Dome City, což je název toho parku. Uvítala mě asi 100m dlouhá fronta v trojstupu, pětkrát zalomená. Naštestí to nebylo na tu dráhu :-). Kupodivu jsem došel ke dráze a svítila tam čekačka 10 minut. Takže je jasný, že na tohle jdu tady a teď. Musím podotknout, že jsem nikdy na ničem podobně extrémním ještě nebyl - maximum pro mě byla myší dráha na Matějské. Skákal jsem ale z letadla tandem ze 4km (2x) ... takže to přece nemůže být tak hrozné.
Bylo to minimálně stějně intenzivní, jako to letadlo. Ten pohled, když se vláček přehoupne přes vrchol výtahu je nezapomenutelný. A pak je to jízda :-). Na konci je to pak stejný rauš, jako po tandemu. Tohle si ještě zopáknu :-). Další zahradu už se mi dnes dávat nechtělo (jedna epická plně stačila), místo toho jsem vyrazil směr Kamakura. Celou cestu (1,5h) jsem si psal se zcestovalou kámoškou, takže to uteklo velmi rychle.
Na místě jsem chtěl jako první vidět obří bronzovou sochu Buddhy, takže bylo třeba přestoupit na soukromou železnici a jet ještě 3 stanice. To už mi začlo docházet, že jezdit sem v sobotu nebyl nejlepší nápad. Tak narvaným vlakem jsem tady ještě nejel, naštestí to byly jenom 3 stanice. Na cílové stanici to bylo narvané k prasknutí a situace byla stejná až k soše Buddhy (asi 500m odtud). Nakonec jsem se tam dostal, udělal si foto a dokonce koupil hloupost v souvernir shopu. Je to malý skleněný kvádřík za 300 JPY s laserovým 3d modelem té sochy. Nějak se mi tyhle věcičky líbí a mají dobrou konfiguraci ceny/velikosti/šance na rozbití/kýčovitosti.
Vymotal jsem se od sochy a věděl, že touhle železnicí zpátky nejedu. Místo toho jsem si dal asi 2km procházku zpátky na Kamakura Station. Tam jsem se vydal směrem k hlavnímu chrámu tady v okolí. Vedl k němu hodně zajímavý vyvýšený chodník uprostřed silnice, přes něj občas Tori brána, opravdu skvělý pohled. Kolem spousta holek v tradičních barevných kimonech, fotil jsem :-). U chrámu pak byly dost pěkné zahrady a okolí. A pořád spousta lidí okolo. Pak jsem dostal hlad, tak jsem si všiml reklamy na restauraci ve stylu "ugriluj si sám" a šel jsem dovnitř.
Tam to vypadalo docela zazobaně, ale bylo úplně prázdno a přivítal mě kuchař/číšník/provozní, takže už jsem do toho šel. Měli english menu s ohromným výběrem názvů hovězího masa, které mi nic neříkaly. Nakonec jsem si objednal lunch menu s prvním názvem masa, u kterého kuchař říkal, že je dobré. Přinesl mi všechno na stůl a nezapomněl zdůrazit, že na grill se to maso dává železnými kleštickami a ne dřevěnými hůlkami, kterými ho potom jíte. Asi mají své zkušenosti s bílými barbary :-). V setíku byla Miso polévka, předkrm, 5 kusů masa a sauce. Na první pohled maso vypadalo dost šlachovitě, ale říkám si, že to dám. Bylo to skutečně moc dobré, po ugrilování mi ty šlachy vůbec nevadily. Kuchařovi se asi taky ulevilo, když viděl, že chápu, jak to funguje. Po chvíli mi přinesl ještě nějakou extra spicy sauce, která tomu dala ten správný říz. Najedl jsem se skutečně královsky (za 1500 JPY), tak jsem při placení využil svoji hodné chatrné japonštiny a řekl kuchařovi "subaraší" (excellent, splendid). Ten to asi ocenil a zazubil se.
Pak jsem se akorát vrátil na Kamakura Station a přesunul zpátky do Tokya. Po cestě jsem ještě zajel na Šibuju a znova si natočil nejrušnější přechod na světě. Dneska v sobotu to bylo ještě o řád víc narvané :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat