středa 17. května 2017

Den třináctý - Osaka (JR 500, Umeda Sky Building, Minoo Park)

Ráno jsme trochu přehodnotili plány na ubytko. Tokyo je dost drahé a úroveň ubytka nejistá. Tady v Kobe je tento hostel opravdu velmi dobrý, na zajímavém a klidném místě a zároveň dost levné. Booknul jsem tedy pokoj pro 3 lidi na dvě noci a Xsoft sem za námi dorazí. Já jsem si při otvíraní okna všiml toho, že si můžete venku natrhat nějaké pomeranče. Byly ale na pohled dost divné, takové jakoby od hlíny, takže jsem to passnul. Deirh má dnes plánu Arima Onsen, tam jsem už byl, takže jsem si naplánoval nějakou downtown Osaku. Cestou tam ještě chci nafotit nějaké fotky Shinkansenu série 500. Původně jsem si myslel, že ten vlak je nějaký prototyp - vypadá tak futuristicky a nadčasově, zároveň je málo k vidění. Opak je ale pravdou, tyhle soupravy jezdí od roku 1997, teď jsou v takovém důchodu a jezdí akorát expresy Kodama, čili ten nejpomalejší, staví všude. Díky uber jízdním řádům jsem si našel, že bude odjíždět ze Shin-Kobe v 11:01 a pak ze Shin-Osaky v 11:29. Rozloučil jsem se s Deirem a vypadl do města.

Do odjezdu vlaku zbývaly asi 2 hodiny, takže jsem si prošel nedaleký park a přihlehlé shopping bashi. Všude bylo dost prázdno - všichni lidi v práci, nejspíš. Po zevlingu jsem dorazil na Shin-Kobe s asi 10 minut rezervou. Takže jsem si v klídku našel nástupiště a nafotil tu nádheru JR 500, co přijela. Pak jsem nastoupil dovnitř a svezl se jednu stanici do Shin-Osaky. Věk je uvnitř trochu vidět, ale pořád je to skvělý stroj. Shin-Osaka je pro tenhle vlak konečná, až pak mi došlo, že ten odjezd v 11:29 bude ten samý vlak, akorát ho uvnitř vyluxují, změní mu číslo, řidič si přeleze na druhou stranu a může jet. Takže je dost času se připravit na natočení odjezdového videa.

Po natáčení jsem dostal chuť na místní subway bagetu. Google ukazoval nejbližší kousek severně, tak jsem se tam vydal. Při tom jsem si uvědomil, že tady jsem ještě nikdy nebyl. Všechno zajímavé je jižně. Bylo tam opravdu MEGA parkoviště na kola ze kterého neustále někdo přijížděl a odjížděl. Po včerejším vidláčení okolo jsem chtěl konečně zažít pořádný city life, tak jsem se svezl jednu stanici na Osaka Station a šel do místní Yodobashi Umeda. Ta si v ničem nezadá s Akihabarskou verzí, dokonce i design budovy zvenku je stejný. Tam už mě nic nepřekvapilo, prostě mega obchod s elektrem, který jsem už viděl mockrát. Chtěl jsem si dobít telefon z powerbanky, ale zjistil jsem, že na pokoji jsem Deirovi zatáhl jeho kabel s USB-C. Oba kabely máme bílé a na první kouknutí si ten konektor fakt jednoduše spletete - velké zlo. Naštěstí jsem si to uvědomil na tom asi nejlepším místě, dokonce jsem ani nemusel do jiného patra, a koupil si kratičký káblík k telefonu (stejně jsem ho chtěl).

Potom jsem šel do Umeda Sky Building. Ještě jsem v něm nebyl, čili čistě pro kompletnost. Vstup na observační floor byl za 1000 JPY, což byla docela podělávka, ale stejně jsem šel. Výhledy moc pěkné (jak jinak) a dostanete se až na střechu s 360 výhledem. Okolo ale dost turistů a mainstream tady byl silný. Takže po hodince observování na výtah sjet 36 pater a zase jsem byl dole.

Bylo sotva 15 hodin, tak jsem aktivoval finální část dnešního plánu. Minoo (někdy také Minoh nebo Mino-O) je podle japanguide hezký park na okraji, jenom půl hodinky cesty vlakem odtud. Jezdí to soukromá Hankyu Railway, takže to stálo 250 JPY jedním směrem. IC karta (Suica) od konkurenčního JR tady ale funguje, jsme v Japonsku, kde konkurence spolupracuje na místech, kde to dává smysl. A snadné a rychlé vybírání peněz od lidí smysl dává. Pak stačilo v Umedě najít jejich station, nasednout na vlak, po cestě jednou přesednout a byl jsem na místě.

Vidlákovy tady poznáte docela spolehlivě - když na station kolej prostě končí, tak skoro jistě v jednom jste. Vydal jsem se severně do parku. Hlavním tahákem tady je vodopád, asi 2.4km od station. V Japanguide psali o trailu, ale chození po zpevněné asfaltce, s plným signálem na mobilu a když ta asfaltka dokonce je vidět i na Maps - tomu trail neříkám. Bylo to akorát dost do kopce celou dobu. A příroda krásná. Dorazil jsem k vodopádu, prohlédl si jej a všiml si mapky vedle.

Tam mě zaujal observační point, vypadal jenom o kousek dál. To nesmrdělo mainstreamem, takže jsem tam šel. Po vyjití malých serpentinek jsem vylezl u horské silnice. Tam začínal trail, který si svoje jméno zasluhoval - brutálně do kopce, všude kamení. Po chvíli telefon ztratil signál, takže pocit z divočiny byl úplný. Na observatoř to byl dost brutální výšlap nahoru, místy jsem plival duši. Když jsem k ní konečně došel, tak jsem byl zklamaný - vyvýšená observatoř tam byla, ale všude kolem byly vzrostlé stromy, blokující výhled. Když jsem vylezl nahoru a stoupl si na špičky na lavičce, tak jsem ale stejně uviděl opravdu nádherný výhled na Osaku. Mnohem lepší než z Sky Buildingu. Kdyby tam ty stromy nebyly, tak to muselo být ještě 10x lepší, být totálně obklopen městem.

Už bylo cca 17, západ slunce se blížil, takže byl čas jít zase dolů. To sice bylo jednodušší z hlediska námahy, ale všude bylo spousta různých odboček, všechno popsané samozřejmě v kanji. Po chvíli už jsem nic kolem nepoznával z cesty nahoru, ale stezka vedla pořád dolů, takže to nemohlo být tak špatné. Nakonec mě to vyplivlo na neznámém místě u silnice, signál pořád nulový. Maps měly naštěstí tenhle kus nakešovaný, takže mi stačilo jít akorát cca kilák podél té horské silnice a dostanu se zpátky nad vodopád. Cestou jsem potkal ještě 3 opičky a ocitl se už na známém přechodu přes silnici.

Od vodopádu zpátky na Minoo station už to byla pohodička po asfaltce s plným signálem. Za odměnu, že jsem to všechno zvládel jsem si koupil v automatu zmrzku. Foot onsen, který jsem chtěl dát cestou zpátky už měl bohužel zavřeno. Takže jsem na station rychle doběhl vlak, pak 1x přestoupil a ocitl se zpátky na Umedě. Cca od 18. hodiny každý den tady začíná špička, která stojí za to. V průvodcích doporučují se těmhle časum vyhýbat.

Xsoft už dorazil za námi a v Kobe pařil ve mnou objevené fajné herně na Sannomiya Station. Tak jsem se tam courákem přesunul taky (nemá smysl jít na Shinkansen, když tam můžete jet z Osaka Station rapidem 22 minut). Na herně jsem se s Xsoftem přivítal, zahrál pár kreditů a jel do ubytka, kde už byl i Deirh (ten strávil celý den v Arima Onsenu). Check-in tentokrát dělala totální japonská hipsterka - tlusté brýle, MacBook i hábit - všechno tam bylo. Zklamání pro nás bylo, že náš pokoj pro 3 je ve western stylu - takže palanda a obyč postel. Teď si uvědomuju, že tenhle výlet to bude moje první spaní v obyč evropské posteli :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat